Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů
NahoruÚvod
Jsou popisovány nové trendy a vývoj kritérií pro hodnocení
ekotoxicity odpadů z pohledu Basilejské úmluvy.
Basilejská úmluva používá pro označení nebezpečné vlastnosti
"ekotoxicita" kódové označení H 12. Evropský katalog používá pro stejnou
nebezpečnou vlastnost kódové označení H14. Označení dle evropského katalogu
respektuje i zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších
zákonů.
V následujícím textu je proto používáno kódové vyjádření H14(12)
respektující přednostně zákon č. 125/2001 Sb., o odpadech a současně i
Basilejskou úmluvu.
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech stanovuje následující
definici nebezpečného odpadu: Nebezpečným odpadem je odpad uvedený v
Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném v prováděcím právním předpise a jakýkoliv
jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v
příloze č. 2 k tomuto zákonu.
Při přípravě prováděcí vyhlášky k novému zákonu o odpadech týkající se hodnocení nebezpečných vlastností odpadů se vycházelo z aktuálních podkladů EU:
-
Commission Decision replacing Decision 94/3/EC establishing a
list of wastes pursuant to Article 1(a) of Consil Directive 75/442/EEC on waste
and Concil Desicion 94/904/EC establishing a list of hazardous waste pursuant
to Article 1(4) of Concil Directive 91/689/EEC on hazardous waste
2000/532/EEC,
-
Commission Decision 2001/118/EEC.
Během přípravy byly odbornou veřejností diskutovány přístupy k
hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a často bylo upozorňováno na
nutnost změn v kritériích nebezpečných vlastností. Tyto diskuse probíhají i
na mezinárodní úrovni.
V současné době pracuje Technická pracovní skupina (TWG)
Basilejské úmluvy na revizi kritérií pro nebezpečné vlastnosti odpadu. TWG
se především zabývá přehodnocením stávajících přístupů k hodnocení nebezpečných
vlastností odpadů. Pracovní materiály jsou dány členským státům k diskusi.
Přehodnocení se zabývá především:
-
samotnou definicí nebezpečné vlastnosti,
-
výběrem metod pro hodnocení vlastností,
-
revizí kritérií,
-
vztahy mezi jednotlivými nebezpečnými vlastnostmi.
Komise takto zpracovala materiály pro nebezpečné vlastnosti:
Pracovní materiály byly zpracovány v letech 1999 a 2001 a dále práce
pokračuje na vlastnostech výše uvedených. Pracovní komise plánuje postupně
přehodnotit kritéria u všech nebezpečných vlastností odpadů v souladu se
současnými poznatky vědy. Následně lze předpokládat, že výsledky TWG budou
zapracovány i do přístupů k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů v
předpisech EU.
TWG navrhla dosud největší změnu v hodnocení nebezpečné
vlastnosti odpadů u ekotoxicity odpadů.
NahoruEkotoxicita - H14(12)
Pro nebezpečnou vlastnost ekotoxicita H14(12) je v příloze
III. k Basilejské úmluvě stanovena následující definice:
Látky nebo odpady, které když se uvolňují, mohou představovat
akutní nebo následné nebezpečí v důsledku negativního ovlivnění životního
prostředí biologickou akumulací nebo toxickým účinkem na biotické
systémy.
Ekotoxikologický účinek chemických látek obsažených v
odpadech tedy závisí na jejich toxicitě pro organismus v prostředí,
respektive na expozici těchto organismů.
Technická pracovní skupina si stanovila k diskusi a pro následné
zpracování kritérií hodnocení nebezpečné vlastnosti ekotoxicity tyto základní otázky:
-
V klasifikaci látek obsažených v odpadech není zahrnuto
hodnocení expozice v prostředí ani není brán zřetel, že látky mohou být z
odpadu dlouhodobě uvolňovány.
-
Kritéria ekotoxicity by měla být stanovena na základě
přirozených vlastností chemických látek v odpadech právě jako je u toxicity,
degradability, chemických vlastností nebo schopnosti bioakumulace.
-
Basilejská úmluva v definici uvádí " jestliže uvolňuje".
Definice tímto připouští stanovení potenciálního nebezpečí u odpadů.
Komise ve svém posledním dokumentu z 15. 5. 2001 v úvodním slovu
přistoupila k výše uvedeným otázkám následovně:
Nebezpečnost chemických látek je klíčové slovo v Basilejské
úmluvě. Nebezpečnost definoval P. Calow (1994) takto: Možný účinek chemických
látek na lidské organismy nebo ekologické systémy závisí na jejich vrozených
vlastnostech a na jejich charakterizaci, která se obvykle uvádí jako
identifikace nebezpečnosti. Podle této definice, nebezpečná vlastnost
ekotoxicita chemických látek obsažených v odpadech je dána jejich vrozenými
vlastnostmi a to především ekotoxickými a chemickými vlastnostmi látek za
konkrétně daných podmínek expozice.
Systém klasifikace nebezpečnosti chemických látek je z
ekotoxikologického hlediska dán nejen toxikologickými vlastnostmi látek, ale i
určitými parametry expozice, např. jejich potencionální bioakumulací a jejich
schopností degradace v prostředí. Definice indikuje, že ekotoxikologické
hodnocení bude muset obsahovat hodnocení nejen akutního účinku, ale musí být
hodnocen i chronický účinek.
U většiny chemických látek, které se dnes běžně používají, nejsou k
dispozici data o jejich ekotoxicitě. U látek, kde se ekotoxicita uvádí, vychází
hodnocení ekotoxického účinku z několika základních aquatických testů jako je
akutní test na rybách nebo daphniích.
Ekotoxický účinek látek obsažených v odpadech se hodnotí
většinou na základě testů, kdy jsou organismy exponovány za definovaných a
kontrolovaných podmínek. Škála běžně používaných systému testů je vhodná pro
jednoduchý krátkodobý test letality s jedním druhem organismů.
Bioakumulace a degradace chemických látek jsou důležitý ukazatel pro hodnocení ekotoxikologických rizik a mají signifikantní vliv na
distribuci a persistenci látek v biotických systémech a životním prostředí.
NahoruKritéria pro hodnocení ekotoxicity odpadů
Specifická kritéria pro hodnocení ekotoxicity odpadů mohou:
Toto je velmi důležité pro porozumění k přístupu hodnocení
ekotoxicity látek a odpadů. Metodologický přístup je rozdílný.
Chemické analýzy používané pro určení charakteristiky odpadů
zahrnují specifické analýzy prioritních chemických látek jako jsou kovy a
vybrané organické polutanty.Výběr analytických metod je důležitý především z
pohledu stanovení kvantitativního určení obsahu chemických látek v odpadech.
Často však průmyslové odpady obsahují neznámé příměsi nebo reakční produkty.
Zkušenosti z posouzení chemického složení odpadů ukázaly, že celková chemická analýza průmyslového odpadu identifikuje jenom malou frakci (50 %)
z celkového množství přítomných organických látek
Vzhledem k vysokému počtu látek, které nejsou stanovené na seznamu
potencionálních chemických látek, které tvoří odpad nebezpečným, je zcela
nemožné v praxi stavět pouze na chemické identifikaci nebezpečných
látek.
Samozřejmě, vlastní technologické procesy při kterých odpady
vznikají, poskytují zpravidla dostatečné množství podkladů o riziku z
chemických látek včetně ekotoxikologického rizika.
Basilejská úmluva předpokládá i přes výše uvedené, že některé
polutanty jako je např. skupina persistentních organických látek (POP) je nutné
dále sledovat a musí mít specifická kriteria i pro ekotoxicitu. Jde především o
polychlorované dioxiny a dibenzo furany a PCB.
Ekotoxikologické testy, nejvíce používané krátkodobé testy
akutní toxicity jsou vhodné pro látky ve vodě rozpustné. Pro látky anorganické
i…
