7.4.3.7
EMS jako průkaz kvality odpadového hospodářství
Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů
NahoruVymezení problému
V odpadovém hospodářství (dále též jen "OH“) České republiky
podnikalo v roce 2007 asi 1 800 firem. Z tohoto počtu mělo asi 16 % jako
hlavní podnikatelskou činnost zapsán obor Recyklace druhotných surovin (skupina 38.3 podle Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE), obor Velkoobchod s odpadem a šrotem (skupina 46.7) 13 % a obor Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a ostatní
činnosti (skupiny 37.0, 38.1, 38.2, 39.0) 71 %. Dalších asi 2 700 subjektů
mělo některý z uvedených oborů zapsán jako vedlejší podnikatelskou činnost. V
rozhodovací praxi úředníků na jednotlivých úrovních veřejné správy - například
při výběrových řízeních - ale i v koncepčních činnostech zpracovatelů a
realizátorů plánů odpadového hospodářství krajů a/nebo obcí a dalších původců,
je při tomto počtu obtížné podrobně znát úroveň podnikání v té které firmě.
Naprostá většina firem je jistě odpovědných, ale stejně jako ve všech oborech
podnikání ani v OH výjimky nelze vyloučit.
Jednou z významných možností, jak lze snadněji rozlišit solidní a
nesolidní společnosti podnikající v OH, a tak omezit možnost nesprávného
jednání při nakládání s odpady, je písemné osvědčení ("certifikát“) kvality výkonu činnosti a služeb subjektů činných v oblasti odpadového
hospodářství, vydané kvalifikovaným a k tomu zmocněným orgánem.
Opatření k předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a
nebezpečných vlastností (Nařízení vlády č. 197/2003 o Plánu odpadového
hospodářství České republiky) považují za takový průkaz kvality především
zavedení a certifikaci systémů environmentálního řízení ("podporovat všemi
dostupnými prostředky zavedení systémů environmentálního řízení, především
systém ISO, a Národní program zavedení systému řízení podniků a auditů z
hlediska ochrany životního prostředí EMAS“). Podmínky a nástroje pro splnění
cílů Plánu odpadového hospodářství ČR doporučují uzavírání dobrovolných dohod "za účelem zvyšování kvality výkonu činnosti subjektů OH s podporou aplikace
norem řady ISO 14000 a kvality služeb v oblasti OH“.
Zavedení a certifikace EMS, popřípadě registrace v Programu EMAS,
je významným pozitivním krokem organizace i z hlediska zákona č. 167/2008
Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě, který v návaznosti
na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní
prostředí nabyl účinnosti 17. 8. 2008. Podle tohoto zákona musí provozovatelé
předcházet hrozícím vybraným škodám na životním prostředí, způsobeným
provozními činnostmi (podléhajícím mj. zákonu o odpadech, zákonu o nakládání s
chemickými látkami apod.). Provozovatel musí provádět preventivní a nápravná
opatření a nést náklady s nimi spojené. Výkon provozních činností bude s
účinností od 1. 1. 2013 podmíněn finančním zajištěním (pojištěním) náhrady
nákladů. Finanční zajištění však mj. nemusí prokazovat provozovatel, který
je registrován v Programu EMAS nebo má zaveden systém environmentálního
řízení certifikovaný podle ČSN EN ISO 14001:2005, případně prokazatelně
zahájil činnosti k získání této registrace nebo certifikace.
Cílem kapitoly je proto poskytnout základní informaci o způsobech
zavedení a provozu systémů environmentálního řízení organizace.
NahoruVývoj a definice EMS
Kvalita životního prostředí se jako problém vyskytuje zhruba od
začátku tzv. průmyslové revoluce; přesto ještě v první polovině dvacátého
století byly oblaky dýmu z továrních komínů nebo rozsáhlé odvaly a skládky
považovány za nevyhnutelný průvodní jev prosperující společnosti. Obrat přinesl začátek druhé poloviny minulého století. Rychle se zhoršující stav
životního prostředí se stává přímým ohrožením trvalé existence mnohých
rostlinných a živočišných společenství v ekosystému a stává se hrozbou i pro
samotné lidstvo (příklad: lokalita Love Canal ve městě Niagara Falls ve státě
New York, závod Union Carbide v Bhópálu).
Od počátku sedmdesátých let jsou ve vyspělých státech
postupně přijímány přísné environmentální zákony, reagující především na
nevyhovující čistotu ovzduší, vody a půdy ("command and control“) - nástroje
normativní (administrativní); s nimi souvisí i nástup koncových technologií
("end-of-pipe“). Takové přístupy však mohou vést k neefektivním investicím a
často znamenají pouze převádění problémů z jedné složky životního prostředí do
druhé. Od začátku osmdesátých let se proto v politice životního
prostředí začíná zdůrazňovat využití nástrojů a postupů ekonomické
povahy (poplatky, daně, obchodovatelná povolení, využívání odpadů).
Mezníkem pro další rozvoj celospolečenských aktivit směřujících k
udržení a zlepšování kvality životního prostředí se stává zpráva "Naše
společná budoucnost“, připravená v r. 1987 pro Světovou komisi OSN pro
životní prostředí a rozvoj. Zpráva pod vedením G. H. Brundtlandové poprvé
definuje pojem udržitelného rozvoje ("udržitelný rozvoj je rozvoj, který
uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by ohrožoval schopnost příštích generací
naplnit jejich vlastní potřeby“) jako zdůraznění požadavku, aby lidské aktivity
současnosti neomezovaly potřeby budoucnosti.
Reakcí na závěry zprávy je široký rozvoj dobrovolných
nástrojů, obsahujících závazek plnit náročné cíle ochrany životního
prostředí nad rámec povinných příkazů. Devadesátá léta jsou proto
označována za nástup éry přechodu od opatření nápravných k opatřením
preventivním. Mezi dobrovolné nástroje patří dobrovolné dohody a především zavádění systémů environmentálního managementu.
Podle definice české normy ČSN EN ISO 14001:2005 je systém
environmentálního managementu "součást systému managementu organizace
použitá k vytvoření a zavedení její environmentální politiky a řízení jejích
environmentálních aspektů“.
Systém environmentálního managementu (Environmental
Management System - EMS) je tedy jedním ze (sub)systémů vrcholového
řízení podniku. Na rozdíl od většiny ostatních systémů, orientovaných na řízení
organizace, ekonomické souvislosti nebo otázky spojené s řízením kvality
výrobků, je EMS zaměřen především na řízení vlivu výroby a výrobků na
životní prostředí a na dosažení a udržení souladu se zákonnými předpisy
tento vliv usměrňujícími.
NahoruZákladní prvky EMS
Základními prvky EMS jsou (s malými odchylkami podle
použitého standardu):
-
Úvodní environmentální přezkoumání
Cílem úvodního environmentálního přezkoumání je zvážit všechny
environmentální aspekty (viz dále) související se současnou i minulou činností
organizace, s plněním zákonných a dalších předpisů a norem, s účinností
opatření uskutečněných k dosažení požadované environmentální kvality výroby a
výrobků atd. Jsou zkoumány existující postupy řízení ochrany životního
prostředí. Jsou hodnoceny emise do ovzduší a vody, nakládání s odpady,
využívání vod, paliv, energií a přírodních zdrojů, zatěžování tepelnou energií,
hlukem, zápachy, vibracemi a zářením, specifické vlivy na ekosystémy, vliv
případných havárií apod.
-
Environmentální politika
Environmentální politika je veřejně přístupné prohlášení
vrcholového vedení organizace o jejích záměrech a zásadách, vztahujících se k
jejímu působení na životní prostředí, které poskytuje rámec pro činnosti
organizace a pro stanovení environmentálních cílů a cílových hodnot.
-
Environmentální cíle
Environmentální cíle definované v environmentální politice by
měly obsahovat závazky k trvalému zlepšování životního prostředí v určeném
časovém období. Při jejich stanovení by vedení organizace mělo vzít v úvahu
zákonné a jiné požadavky, technické, finanční a obchodní podmínky.
-
Environmentální cílové hodnoty
Environmentální cílové hodnoty představují požadavky - pokud
možno kvantifikované - které vycházejí z environmentálních cílů a které musejí
být splněny, aby bylo těchto cílů dosaženo.
-
Environmentální aspekty
Environmentální aspekt je prvek činnosti, výrobků nebo služeb
organizace, který může ovlivňovat životní prostředí. Organizace musí vytvořit,
zavést a udržovat postupy k identifikaci environmentálních aspektů, které může
řídit, i aspektů, na které může mít vliv, a k určení těch aspektů, které mají
nebo mohou mít významné dopady na životní prostředí. Při identifikaci aspektů
jsou brány v úvahu zákonné předpisy, další podklady vztahující se k výrobní
činnosti (obchodní podmínky, technické normy), požadavky orgánů státní správy,
aktuální vědecké poznatky, ale i veřejné mínění týkající se činnosti podniku v
místě působení. Registr environmentálních aspektů, případně uvedení priorit z
něho vycházejících, je východiskem pro přípravu konkrétních programů ochrany
životního prostředí.
-
Environmentální programy
Programy konkretizují prostředky a časový rámec pro dosažení
cílů a cílových hodnot. Jsou připravovány i pro zavádění nových technologií,
výrobků či služeb.
-
Příručka a dokumentace EMS
Příručka EMS je nástrojem k zavedení EMS a jedním ze
základních dokumentů předkládaných při certifikaci (ověření) systému.
-
Interní audit EMS
Předmětem interního auditu jsou všechny prvky EMS, zejména
posouzení jeho technických, organizačních, právních a administrativních stránek
(kontrola dokumentace, pohovory, prohlídka pracovišť) s cílem stanovit rozsah
splnění kritérií auditu EMS stanovených organizací.
-
Environmentální prohlášení
Účelem environmentálního prohlášení je poskytnout veřejnosti a
dalším zúčastněným stranám informace o vlivu činnosti organizace na životní
prostředí a o způsobech zlepšování tohoto vlivu. Je rovněž prostředkem pro
přihlédnutí k zájmům zúčastněných stran.
NahoruStandardy pro zavádění EMS
Systémy environmentálního managementu jsou zpravidla navrhovány a
rozvíjeny prostřednictvím dvou nejrozšířenějších způsobů:
podle mezinárodních norem ISO řady 14000, reprezentované v
českém normalizačním prostředí především kmenovou normou ČSN EN ISO 14001:2005
"Systémy environmentálního managementu - Požadavky s návodem pro použití“
a/nebo (především v členských státech EU)
podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
761/2001 z 19. 3. 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení
podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS).
NahoruA. ISO 14000
Práce na normách řady ISO 14000 byly zahájeny pod gescí
Mezinárodní komise pro standardizaci v r. 1992 a mají celosvětovou působnost.
První z nich vstoupily v platnost v r. 1996. Z nich vycházely i odpovídající
české normy ČSN EN ISO 14001 (a další) zavedené do českého normalizačního
prostředí o rok později a běžně v podnikové praxi využívané. Od zavedení
základní normy 14001 dosáhly EMS celosvětově značného rozšíření a masivního
uplatnění v organizacích různých velikostí a oborů, ať už samostatně nebo v
kombinaci nebo integraci s dalšími systémy (především systémem managementu
jakosti a systémem managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). V r.
2004 byla schválena první revize normy ISO 14001, která v České republice
vstoupila v platnost 15. května 2005 jako ČSN EN ISO 14001:2005.
NahoruB. Nařízení č. 761/2001
Nařízení o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a
auditu z hlediska ochrany životního prostředí, známé pod zkratkou EMAS,
vstoupilo v platnost v r. 1995. Po pěti letech byly Evropskou komisí
vyhodnoceny zkušenosti s jeho uplatňováním a 27. 4. 2001 vstoupilo v platnost
nové Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 z 19. 3. 2001 o
dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska
ochrany životního prostředí, které dále prohlubuje aktivity při ochraně
životního prostředí.
Nařízení č. 761/2001 (dále též jen "Nařízení“) především rozšiřuje dobrovolnou účast v programu EMAS na všechny organizace s
vlivem na životní prostředí a zavádí do systému další parametry, jejichž cílem
je dále rozvíjet systém EMAS. Nařízení ukládá vládám členských států vytvořit
podmínky pro účast organizací v Programu EMAS zejména zřízením systému pro
akreditaci nezávislých environmentálních ověřovatelů a systému pro registraci
organizací. Do právního prostředí České republiky byl Program EMAS uveden
formou usnesení vlády ČR již v r. 1998 (č. 466/1998 o Národním programu
zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního
prostředí) a následným usnesením vlády ČR č. 651/2002, aktualizujícím Program
na podmínky Nařízení č. 761/2001. Vstupem ČR do EU nabylo Nařízení platnost i u
nás v plném rozsahu. V současné době je připravována revize Nařízení, která by
měla vstoupit v platnost v roce 2010.
Některé rozdíly mezi oběma přístupy jsou uvedeny v tabulce č.
1.
Tabulka č.1: Rozdíly mezi standardy pro zavádění EMS
