13.1.5
Mobilní a stacionární zdroje podle novely zákona o ochraně ovzduší
Mgr. Pavla Bejčková, Ph.D.
Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, rozlišuje zdroje znečišťování ovzduší na mobilní a stacionární. Stacionární zdroj je v § 2 písm. e) zákona vymezen jako ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat.
S pojmem "lokální zdroj" zákon o ochraně ovzduší nepracuje, nedefinuje jej, ani jej na žádném místě v zákoně neuvádí. Nicméně tento pojem je používán odbornou veřejností (např. výrobci) a jsou jím označovány stacionární zdroje, které jsou využívány pro účely vytápění a přípravy teplé vody. Tyto zdroje se označují jako "lokální" jako protiklad k vytápění a přípravě teplé vody ze systému centrálního zásobování teplem. Podle typu používaného paliva lze tyto "lokální" zdroje rozdělit do několika skupin – kotle či kamna na tuhá paliva (černé uhlí, hnědé uhlí nebo koks, biomasa v podobě dřeva, dřevních briket nebo pelet), plynové kotle a elektrické vytápění.
Co se týče stacionárních zdrojů, zákon o ochraně ovzduší dále rozlišuje zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu a zdroje v příloze č. 2 neuvedené. Příloha č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší obsahuje seznam významných stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, které jsou v příloze rozčleněny podle typu činnosti a velikosti (kapacita, příkon či spotřeba) stacionárního zdroje. Od zařazení zdroje do přílohy č. 2 se odvíjí jeho další povinnosti podle zákona o ochraně ovzduší.
V příloze č. 2 k zákonu je pod bodem 1.1. uvedena kategorie "Spalování paliv v kotlích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od více než 0,3 MW do 5 MW včetně". Stacionární zdroje, v kterých dochází ke spalování paliv, které mají jmenovitý tepelný příkon 300 kW a nižší nejsou do přílohy č. 2 zahrnuty (tj. jedná se o zdroje nevyjmenované v příloze č. 2). Stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2 mají zákonem o ochraně ovzduší stanoveny odlišné povinnosti než zdroje v příloze č. 2 uvedené.
Například krbová kamna o maximálním výkonu 7,2 kW jsou tedy současně spalovacím stacionárním zdrojem (nevyjmenovaným v příloze č. 2k zákonu o ochraně ovzduší) a také zdrojem "lokálním".
NahoruPovinnosti provozovatele stacionárního zdroje o příkonu do 300 kW
Zákon o ochraně ovzduší stanoví v § 16 a 17 provozovateli spalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW následující povinnosti. Některé povinnosti platí pro všechny spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW, jiné pouze pro ty, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění (u těch je to výslovně uvedeno).
-
Uvádět do provozu a provozovat zdroj a činnosti nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, v souladu s podmínkami stanovenými výrobcem zdroje (§ 17 odst. 1 písm. a) zákona).
-
Dodržovat přípustnou tmavost kouře (§ 17 odst. 1 písm. b) zákona).
-
Spalovat ve zdroji pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené…
