7.7.10.2
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových
Mgr. Veronika Vytejčková
Poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových sestává z deseti dílčích poplatků:
1. dílčí poplatek z objemu
a dále dílčí poplatky z jednotlivých znečištění, zjišťovaných pomocí odpovídajících ukazatelů znečištění:
2. CHSKCr neboli chemická spotřeba kyslíku určená dichromanem draselným (K2Cr2O7),
3. RAS neboli rozpuštěné anorganické soli,
4. nerozpuštěné látky,
5. fosfor celkový,
6. dusík celkový,
7. dusík amoniakální,
8. AOX neboli halogenované organické sloučeniny,
9. rtuť,
10. kadmium.
Konstrukce poplatku zohledňuje skutečnost, že v důsledku povodní může dojít k omezení nebo přerušení čistírny odpadních vod. Dále je v konstrukci poplatku zahrnuta motivační složka představující slevu na dílčím poplatku v případě snížení množství produkovaného znečištění o více než 10 % oproti předcházejícímu poplatkovému období.
Na správu poplatku je úzce navázána činnost odborně způsobilých osob oprávněných k podnikání a autorizovaných k měření průtoku měřidly s volnou hladinou podle zákona o metrologii a laboratoří správců povodí podle hlavy XII. Jejich činnost neprobíhá podle daňového řádu. Měřící skupiny kontrolují správnost měření objemu vypouštěných odpadních vod a laboratoře stanovují koncentraci jednotlivých ukazatelů znečištění v těchto vodách. Údaje od měřících skupin a laboratoří následně v poplatkovém řízení využívá jak poplatník, tak Státní fond životního prostředí České republiky jako správce poplatku (§ 89j VODZ).
Poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových se vztahuje vždy ke konkrétnímu zdroji znečištění (srov. § 89a).
Poplatníkem poplatku je ten, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových, a to bez ohledu na to, zda je k této činnosti oprávněn, nebo ne. V případě, že se správce poplatku dozví o znečišťovateli, který vypouští odpadní vody bez povolení podle § 8 odst. 2, může mu vyměřit poplatek z moci úřední, a to případně i za použití pomůcek podle § 98 DŘ. Naopak pokud neoprávněný znečišťovatel podá poplatkové tvrzení, kterým se de facto přizná k neoprávněnému vypouštění odpadních vod do vod povrchových, je správce daně vázán mlčenlivostí podle § 53 DŘ.
Předmětem poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových je vypouštění odpadních vod, ať už je oprávněné nebo ne (srov. důvodovou zprávu k § 89 VODZ), ze zdroje znečištění (odst. 2).
Pro poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových je klíčovým pojmem zdroj znečištění. Zdrojem znečištění je určitá územní oblast, ze které jsou prostřednictvím jedné nebo více výpustí vypouštěny odpadní vody, která spadá alespoň do jedné z následujících kategorií:
Poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových se vztahuje vždy ke konkrétnímu zdroji znečištění. V případě, že poplatník provozuje více zdrojů znečištění, dochází k vyměření a placení poplatku za každý takový zdroj znečištění zvlášť.
Osvobození od poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových je vázáno buď na charakter činnosti, při které k vypouštění dochází, nebo na nepřekročení limitů stanovených zákonem pro objem vypouštěných vod či koncentračních nebo hmotnostních limitů pro jednotlivé ukazatele znečištění.
§ 89b VODZ obsahuje osvobození od poplatku založené na charakteru činnosti, při které dochází k vypouštění odpadních vod. Od poplatku je osvobozeno vypouštění:
-
minerálních vod odebíraných ze zdroje osvědčeného podle zákona č. 164/2001 Sb., lázeňského zákona, jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči,
-
přírodních minerálních vod odebíraných ze zdroje osvědčeného podle lázeňského zákona jako zdroj přírodní minerální vody, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod,
-
vod ze sanačních vrtů a systémů,
-
odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín,
-
odpadních vod vzniklých využitím podzemních či povrchových vod pro získání tepelné energie podle § 8 odst. 1 písm. d) VODZ a
-
odpadních vod z odlehčovacích komor jednotné kanalizace, pokud splní podmínky stanovené ve vyhlášce vydané podle zákona o vodovodech a kanalizacích; po přechodnou dobu se osvobozuje vypouštění i z odlehčovacích komor, které podmínky nesplňují (srov. přechodná ustanovení k tomuto zákonu).
Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje na všechny dílčí poplatky a poplatník není vůbec povinen podávat poplatkové přiznání (srov. § 89o odst. 3).
NahoruK § 89c
Ustanovení § 89c odst. 1 VODZ upravuje osvobození od dílčího poplatku z objemu. Osvobození se uplatní v případě, že objem vypouštěných odpadních vod za poplatkové období (kalendářní rok, § 89g) nepřekročí 100 000 m3.
Poplatník, který je osvobozen od dílčího poplatku z objemu, ale není osvobozen od některého z devíti dílčích poplatků z jednotlivých znečištění, je povinen podat poplatkové přiznání (a contrario § 89o odst. 3). Pokud je ale osvobozen od všech deseti dílčích poplatků, není přiznání povinen podávat (§ 89o odst. 3).
Ustanovení § 89c odst. 2 VODZ upravuje osvobození od libovolného z devíti dílčích poplatků z jednotlivých znečištění. V části B přílohy č. 2 VODZ jsou stanoveny hmotnostní a koncentrační limity hodnot ukazatelů jednotlivých znečištění. V případě, že pro dané znečištění není překročena limitní hodnota pro hmotnost nebo koncentraci ukazatele tohoto znečištění, je vypouštění odpadních vod osvobozeno od dílčího poplatku za toto znečištění. Alternativně lze konstatovat, že se dílčí poplatek z jednotlivého znečištění platí pouze tehdy, pokud je zároveň překročen jak koncentrační, tak hmotnostní limit ukazatele tohoto znečištění.
Poplatník, který je osvobozen od dílčího poplatku z jednotlivého znečištění, ale není osvobozen od některého z osmi ostatních dílčích poplatků z jednotlivých znečištění nebo od dílčího poplatku z objemu, je povinen podat poplatkové přiznání (a contrario § 89o odst. 3). Pokud je ale osvobozen od všech deseti dílčích poplatků, není přiznání povinen podávat (§ 89o odst. 3).
Základ poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových se skládá z deseti dílčích základů, jak jsme uvedli výše.
Při určování množství znečištění se použije vzorec stanovený v odstavci 3, jehož vstupem je objem vypouštěných odpadních vod a koncentrace ukazatele daného znečištění.
Základ poplatku se zjišťuje za poplatkové období, kterým je kalendářní rok (§ 89j).
Podle § 89n odst. 2 VODZ může poplatník snížit základ poplatku o množství znečištění, které bylo ve vodách obsaženo již při jejich odběru (toto znečištění by bylo možné označit jako "znečištění na vstupu").
Množství znečištění v odebrané vodě se určí obdobně jako množství znečištění v odpadních vodách. Pro určení množství tohoto znečištění se použije vzorec uvedený v odstavci 3 a dále se bude postupovat podle vyhlášky vydané podle § 89n odst. 6 písm. d) VODZ.
Množství "znečištění na vstupu" se zjišťuje za poplatkové období, kterým je kalendářní rok (§ 89j).
§ 89n odst. 3 VODZ stanovuje vzorec, pomocí kterého se určí množství znečištění ve vodách v kilogramech, ať už jde o vody vypouštěné nebo odebírané. V odstavci 4 se poté stanoví náhradní postup pro určení dílčího základu z jednotlivého znečištění v případě, kdy je provoz čistírny odpadních vod omezen nebo přerušen v důsledku povodně nebo jiné přírodní katastrofy.
V případě podobné přírodní katastrofy dochází standardně k uzavření čistírny odpadních vod nebo k omezení jejího provozu. Čistírna po tuto dobu neplní svou funkci a dílčí základ z jednotlivého znečištění není možné zjistit postupem podle § 89n odst. 2 VODZ. Z toho důvodu se stanovuje náhradní způsob stanovení výše základu z jednotlivého znečištění. Dílčí základ z objemu lze zjistit i za těchto okolností, a proto se nestanovuje zvláštní postup pro stanovení náhradního dílčího základu z objemu.
Základ podle § 89n odst. 2 VODZ se v takovém případě nezjišťuje za celé poplatkové období, ale pouze za jeho část, po kterou byla čistírna odpadních vod v plném provozu. Za zbývající část poplatkového období, kdy byl provoz čistírny odpadních vod omezen nebo přerušen, se použije poměrná část základu z bezprostředně předcházejícího poplatkového období.
Poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových má deset dílčích základů (§ 89e), dílčí základ z objemu a devět dílčích základů z jednotlivých znečištění. Sazby pro tyto dílčí základy jsou z důvodu vyšší přehlednosti uvedeny v tabulkách obsažených v příloze č. 2 VODZ.
Sazba pro dílčí základ z objemu je různá pro jednotlivá poplatková období a závisí dále na skutečnosti, zda jsou vypouštěné vody čištěné, nebo ne, přičemž za čištěné vody se považují vody splňující hodnoty emisních standardů pro daný typ zdroje znečištění.
Konkrétní výše sazeb pro jednotlivé dílčí základy poplatku jsou uvedené v části B přílohy č. 2 VODZ.
Sazba pro dílčí základ z objemu je uvedena v části B.1, která se dále dělí na část B.1.I obsahující sazby pro čištěné vody rozdělené podle jednotlivých poplatkových období a na část B.1.II obsahující sazby pro nečištění odpadní vody, také rozdělené podle jednotlivých poplatkových období.
Sazby pro dílčí základy z jednotlivého znečištění jsou uvedeny v části B.2 a jsou stejné pro všechna poplatková období.
Ustanovení § 89e odst. 2 VODZ explicitně zakotvuje skutečnost, že pro výpočet poplatku za organické znečištění se použije diferencovaná sazba podle toho, zda jde o vody čištěné, nebo ne. Odstavec 3 téhož ustanovení poté stanovuje, že pro určení, zda jsou odpadní vody čištěné, nebo ne, jsou rozhodné emisní standardy uvedené v nařízení vlády vydaném podle § 38 odst. 10 VODZ. Emisní standardy uvedené v nařízení vlády se budou vztahovat k jednotlivým druhům zdrojů znečištění. Může se ale stát, že určitý typ zdroje znečištění v nařízení vlády uveden nebude, a tedy pro něj ani nebudou vydány emisní standardy. V takovém případě se pro určení, zda jde o vody čištěné nebo nečištěné, použiji emisní limity uvedené v povolení k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. c) VODZ.
Slevu lze podle § 89g VODZ uplatnit pouze na dílčím poplatku z určitého konkrétního znečištění, u kterého jsou splněny předpoklady popsané v odstavci 1 tohoto ustanovení. Nelze ji tedy uplatnit ani u dílčího poplatku z objemu, ani u dílčích poplatků z těch znečištění, při kterých tyto předpoklady nejsou splněny.
Slevu na dílčím poplatku lze uplatnit pouze tehdy, pokud bylo realizováno technické nebo technologické opatření, jehož efekt je trvalý, a pokud toto opatření vedlo ke snížení vypouštěného množství daného znečištění oproti bezprostředně předcházejícímu poplatkovému období (kalendářní rok, § 89j).
Slevu tedy nelze uplatnit, pokud ke snížení množství vypouštěného znečištění došlo jiným způsobem nebo dokonce pokud ke snížení došlo nahodile.
Zároveň musí jít o opatření, které má příčinnou souvislost s jakostí vypouštěných odpadních vod. Může tedy jít jak o změny v technologickém postupu, při kterém vznikají odpadní vody, tak o zlepšení čistírny odpadních vod. Za technologické či technické opatření vedoucí ke snížení znečištění ale nelze považovat takové opatření, které na kvalitu vod nemá žádný vliv, i když ve stejné době, jako bylo provedeno toto opatření, došlo zároveň ke snížení množství znečištění v odpadních vodách.
Příčinná souvislost (kauzální nexus) dvou jevů může v souladu s teorií práva buď vycházet z tzv. teorie podmínky, nebo z tzv. teorie adekvátnosti. Teorie podmínky (sine qua non) stanovuje, že kauzalita mezi příčinou a následkem je tehdy, pokud by následek bez příčiny nenastal. Podle teorie adekvátnosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je snížení znečištění podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem provedeného technického nebo technologického opatření. Zároveň platí, že není nutné, aby snížení množství znečištění bylo pro znečišťovatele konkrétně předvídatelné, nýbrž je dostatečné, že pro optimálního pozorovatele není vysoce nepravděpodobné (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 3471/2009, ze dne 24. 3. 2011, týkající se otázky příčinné souvislosti v oblasti práva na náhradu škody).
Charakter opatření, jeho trvalost a příčinnou souvislost tohoto opatření a snížení množství znečištění v odpadních vodách posuzuje správce daně jako předběžnou otázku (§ 99 DŘ) při přezkumu oprávněnosti uplatnění slevy.
Sleva na…
