Požáry s nebezpečnými chemickými látkami a podnikání

14.5.2.6

Požáry s nebezpečnými chemickými látkami a podnikání

MUDr. Marie Adámková, CSc. a kolektiv autorů

 NahoruÚvod

V předchozích kapitolách byly prezentovány projevy nebezpečných chemických látek při haváriích, mimo jiné také při různých typech požáru. Nebezpečí požáru je jedno z významných podnikatelských rizik a při požáru mohou být ohroženy nejen životy a zdraví zaměstnanců, ale také budovy, suroviny, výrobky a výrobní prostředky a tím i samotné podnikání, v některých případech pak i zdraví obyvatel v okolí a životní prostředí.

Požár může vzniknout prakticky v kterémkoliv provozu, avšak tam, kde jsou přítomny nebezpečné chemické látky, jsou specifická, zvýšená rizika a projevy požárů jsou dramatičtější.

 NahoruPříklady

O tom, jak dalekosáhlé důsledky a nepatrné příčiny může požár mít, ukazuje příklad požáru v továrně Phillips’66 Petroleum v Pasadeně dne 23. října 1989, kdy požár a exploze zabily 23 lidí a způsobily škodu v celkové výši 1,4 miliardy dolarů, což je nejvyšší pojistné plnění za průmyslovou havárii v historii USA. Příčina požáru spočívala v tom, že při údržbě byl omylem otevřen ventil vedoucí k opravovanému místu. Ventil nebyl zdvojen nebo potrubí zaslepeno, jak doporučovali bezpečnostní technici, následně unikl mrak hořlavého plynu, který se asi po dvou minutách vznítil, explodoval a rozšířil požár po podniku.

Přestože velký počet požárů (celkem je v ČR kolem 20 tisíc požárů ročně) se odehrává v budovách a provozech, kde se nenakládá s chemickými látkami, není tato kapitola zaměřena na "běžné“ požáry, ale pozornost je soustředěna jednak na specifika požárů s nebezpečnými chemickými látkami, jednak na povinnosti provozovatele nebo podnikatele s ohledem na tuto situaci.

 NahoruLegislativní základ

Postavení a povinnosti podnikatele (provozovatele) s ohledem na požární ochranu upravuje celá řada právních norem. Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění, (dále jen "zákon o požární ochraně“), ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám vykonávajícím podnikatelskou činnost zabezpečovat plnění povinností, vyplývajících pro ně nejen ze zákona, ale i z prováděcích předpisů vydaných na jeho základě.

Jsou to např. Nařízení vlády č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv nebo vyhláška č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, ve znění pozdějších předpisů.

Povinnosti mohou vyplývat i z jiných předpisů, upravujících povinnosti na úseku požární ochrany. Plnění těchto povinností je součástí řízení podniku a mimo jiné zahrnuje povinnost neodkladně odstraňovat zjištěné nedostatky.

 NahoruZákon o požární ochraně

Povinnosti, stanovené zákonem o požární ochraně, a jejich rozsah jsou odlišné podle toho, jaké činnosti jsou tím kterým provozovatelem vykonávány. Podstatným faktem je, že oproti minulosti, kdy byly posuzovány jednotlivé objekty, v současné právní úpravě jsou povinnosti směřovány k jednotlivým činnostem.

Činnosti jsou charakterizovány konkrétními znaky, definovanými § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně a z tohoto důvodu musí být každá činnost posouzena individuálně, nelze jednotlivé činnosti začlenit paušálně. Znamená to, že je nutné zhodnotit skutečně prováděnou činnost ze všech hledisek, uvedených ve výše uvedeném paragrafu zákona o požární ochraně, nebo v § 18 vyhlášky o požární prevenci.

Uvedené údaje mohou být pro jeden typ činnosti rozdílné, takže se může v praxi stát, že činnosti obecně stejně nazvané mohou být jedním provozovatelem vykonávány jako činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím, u druhého provozovatele jako činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí a v určitých případech i jako činnosti s vysokým požárním nebezpečím.

Právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti.

Povinnosti vyplývající z legislativních norem týkajících se požární ochrany jsou směřovány k provozovateli činnosti a nikoli k majiteli objektu. Jinými slovy to znamená, že není rozhodující, zda je činnost provozována ve vlastním nebo pronajatém prostoru.

Existuje pouze jedna výjimka, a to, provozuje-li činnost v určitých prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob. V takovém případě plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která se užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi uživateli a vlastníkem sjednáno jinak.

Plnění některých povinností vyplývajících ze zákona o požární ochraně musí být zabezpečeno osobou s odbornou způsobilostí.

Povinnost školení zaměstnanců o požární ochraně se vztahuje na všechny fyzické osoby, které jsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru k právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě. Školení se provádí zvlášť pro vedoucí zaměstnance a pro ostatní zaměstnance.

Pro fyzické osoby, které se příležitostně zdržují na pracovištích právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, se školení o požární ochraně zabezpečuje, jestliže tyto osoby vykonávají činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím nebo přicházejí do styku s těmito činnostmi. Typickou ukázkou takovéhoto případu jsou natěračské práce nebo kladení podlahových krytin s hořlavými rozpouštědly.

Některé definice používané v požární ochraně

• nebezpečné látky a přípravky

  Definice, která je shodná s definicemi užívanými v Příručce, je definice nebezpečných látek a přípravků, které jsou z hlediska požární ochrany klasifikovány jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé a jsou definovány Nařízením č. 1272/2008.

Zdrojem informací o těchto látkách je zejména bezpečnostní list (§ 23 zákona o chemických látkách a chemických přípravcích), který obsahuje údaje, potřebné ke správnému začlenění, tzn. zda se jedná o oxidující, extrémně hořlavou, vysoce hořlavou nebo hořlavou látku.

 NahoruDůležité pojmy

Dle citovaného zákona musí pro každou nebezpečnou látku a přípravek definovanou tímto zákonem existovat bezpečnostní list.

• hořlavé látky

  Hořlavé látky jsou definovány jako látky v tuhém, kapalném nebo plynném stavu, které jsou za předvídatelných podmínek schopny hořet nebo při své látkové nebo fázové změně (tání, odpařování) vytvářet produkty schopné hořet.

Vyhodnocení těchto hořlavých látek se vždy vztahuje ke konkrétnímu provozu, ve kterém jsou specifické podmínky hoření. Zde může nastat stav, kdy jedna a tatáž látka bude jedním provozovatelem považována za hořlavou, s ohledem na podmínky provozu, a u druhého provozovatele bude totožná látka vyhodnocena jako nehořlavá.

Dá se říci, že se jedná o extrémní případy, ale v zásadě tento stav může v praxi nastat, například tehdy, když se s některou látkou pracuje při vysokých teplotách, takže tenze jejích par vzroste natolik, že překročí bod vzplanutí nebo látka bude podléhat pyrolýze za vzniku hořlavých produktů.

Historickým případem, kdy došlo k podcenění změn v chování látek při jejich zpracování, je exploze ve Flixborough 1. 6. 1974. Cyklohexan, který byl obsažen v technologii na výrobu kaprolaktamu, by za normálních okolností měl vytvořit kaluž a při zapálení v podstatě klidně vyhořet, byl však v reaktorech při teplotě nad 100° C a při tlaku několika atmosfér, takže při úniku se ho většina odpařila a po iniciaci došlo k dramatické explozi.

Jiným příkladem je materiál o velmi jemné zrnitosti, kdy například jemně práškovité železo vzniklé tepelným rozkladem šťavelanu železnatého je pyroforické, tedy při rozptýlení ve vzduchu samo vzplane.

• činidlo

  Hoření je prudce probíhající oxidačně-redukční reakce, tedy reakce, při níž jedna sloučenina předává elektrony druhé. Ta látka, která elektrony odevzdává, je hořlavina a ta, která je přijímá, je oxidační činidlo. Nejčastějším oxidačním činidlem je vzdušný kyslík, není však oxidačním činidlem jediným. Oxidačními činidly mohou být plyny, kapaliny i tuhé látky a ty pak ve styku s hořlavinami vytvářejí hořlavé směsi.

Kromě kyslíku (ať už ve vzduchu nebo čistého) jsou silná oxidační činidla z prvků především halogeny, tedy fluor, chlor, brom, jód, dále pak případně síra; z oxidů to jsou oxidy dusíku, oxidy chloru, oxid manganistý a manganičitý, oxid chromový, oxid olovičitý (suřík) a všechny peroxidy. Silná oxidační činidla jsou také některé kyseliny, např. koncentrovaná kyselina sírová, kyselina dusičná a kyselina chloristá, dále pak soli kyselin s volně vázaným kyslíkem, jako jsou dusičnany, chlorečnany, chloristany, chlornany, manganistany, chromany a dichromany (dvojchromany).

Účinky oxidačních činidel mohou být velmi silné, například fluor je silnější oxidační činidlo než čistý kyslík a v jeho atmosféře hoří i látky, které jinak považujeme za nehořlavé. Textil potřísněný zkapalněným chlorem může samovolně vzplanout, v parách síry hoří některé kovy, například zinek, jasným plamenem.

Z pohledu bezpečnosti je velmi nebezpečný i čistý kyslík, v němž hoří látky jinak jen doutnající plamenem, plamenem může v kyslíku vzplát i železo a za normální teploty se může textil (zvláště náchylná je bavlna) nasytit kyslíkem a po zapálení hořet i bez dalšího přístupu vzduchu, tedy například i tehdy, jestliže je postižený přikryt protipožární rouškou.

Oxidační činidla rozeznáme podle označení na obalu, např. černý plamen nad kruhem na žlutém pozadí ve čtverci postaveném na vrchol podle ADR, černý plamen nad kruhem na oranžovém pozadí ve čtverci postaveném na stranu s písmenem O podle prováděcích předpisů k zákonu o chemických látkách a přípravcích nebo slovně větou R 8 nebo R 9. Vodítkem může být i rozeznání podle výše uvedeného názvu, eventuálně chemického vzorce, vždy však podle údajů z bezpečnostního listu.

• množství chemických látek k výpočtu a prostor

  Množství látek, vyskytujících se při provozování činností v jednom prostoru, se sčítá. Prostorem může být jeden nebo více stavebních objektů, skladovací nebo manipulační plochy, technologická zařízení nebo jejich části, zásobníky a nádrže, které právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba užívá a které spolu stavebně, provozně nebo technologicky souvisejí.

Opět je nezbytné posoudit konkrétní prostor, ve kterém se činnost provozuje v návaznosti na další, související prostory. Nelze obecně a současně správně definovat prostor právním předpisem. Praxe předkládá téměř nekonečně mnoho možností, které mohou nastat.

Správnost vymezení prostoru musí odrážet skutečný stav a také pouze na tento popsaný stav bude platit. Při jiném uspořádání může dojít k odlišně vymezenému prostoru.

V případě provozování činnosti v jednom stavebním objektu, který není prokazatelně dělen do požárních úseků, považuje se tento objekt za jeden požární úsek a množství látek, vyskytujících se v jednotlivých jeho částech, se sčítají; jedná-li se o stavební objekt nebo zařízení, které z části tvoří požární úsek nebo úseky a část je požárně nedělena, potom se množství látek, vyskytujících se v požárních úsecích s množstvím látek, vyskytujících se v dalších částech objektu vzájemně nesčítají.

• koncentrace hořlavého prachu nebo par

  Koncentrace hořlavého prachu nebo aerosolu hořlavé kapaliny, hořlavých plynů…