5.4.2.1
Metodické doporučení státního zdravotního ústavu pro hodnocení
účinnosti dekontaminace odpadů ze zdravotnictví
Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů
OBSAH:
-
Úvod
-
Výklad pojmů
-
Právní rámec
-
Kategorizace a charakteristika
-
Úprava odpadu kontaminací
-
Obecné požadavky na úpravu odpadu ze zdravotnických zařízení
kontaminací
-
Technologie dekontaminace
-
Validace účinnosti inaktivace mikroorganismů dekontaminací
-
Kontrola dekontaminačního procesu
-
Zajištění inaktivace mikroorganismů
-
Související dokumenty
-
Literatura
Nahoru1. ÚVOD
Odpad ze zdravotnických zařízení je pojem, který se používá pro
všechen odpad, který vzniká v zařízeních zdravotní péče nebo v obdobných
zařízeních nebo při činnostech vedoucí k léčebné nebo preventivní činnosti.
Riziko z odpadů ze zdravotnických zařízení postihuje značnou šíři
osob. Odpad může ohrozit pacienty, zdravotnický personál, personál zabývající
se manipulací a zneškodňováním odpadů, ale může představovat i obecné riziko
pro obyvatelstvo. Riziko není možno posuzovat obecně, ale vždy vychází ze
specifických podmínek toho kterého zdravotnického zařízení, počínaje
ambulantním vyšetřením a konče péčí o pacienta v domácích podmínkách. Největší
riziko souvisí vždy s nakládáním a ukládáním vysoce infekčních odpadů a ostrých
předmětů a vyplývá především z potenciálního přenosu infekčních chorob náhodným
poraněním nebo stykem s infikovaným odpadem.
Jednou z povinností původců odpadů je minimalizovat negativní
vlivy nakládání s odpady a tedy i provádět opatření ke snížení rizika infekce,
ke které by mohlo dojít v souvislosti s odpady ze zdravotnických zařízení a to
jak u zdravotnických pracovníků tak i populace.
Pro dekontaminaci odpadů ze zdravotnictví existuje poměrně velké
množství systémů, které redukují počty patogenních organismů tak, že odpad je
zbaven nebezpečné vlastnosti infekčnosti a je s ním možno dále nakládat jako s
odpadem ostatním.
Úprava odpadu dekontaminací patří mezi metody, které jsou
doporučeny pro snížení rizika infekčního odpadu před jeho transportem ze
zdravotnického zařízení ke konečnému odstranění.
Účelem metodického doporučení je sjednotit přístupy při posuzování
účinnosti technologií pro úpravu odpadů ze zdravotnických zařízení.
Metodické doporučení je určeno pro pracovníky orgánů veřejné
správy (správních úřadů), pracovníky zdravotnických zařízení, orgány ochrany
veřejného zdraví a kontrolní orgány. Tvoří odborný podklad pro posouzení
provozních řádů dekontaminačních zařízení, ale může usnadnit i vhodný výběr
dekontaminačních zařízení pro infekční odpady kontaminované jednotlivými
skupinami infekčních agens.
Nahoru2. VÝKLAD POJMŮ
Pojmy pro účely metodického doporučení jsou zpravidla převzaty z
odborné literatury, platných právních předpisů nebo jsou nově definovány:
odpad ze zdravotnických zařízení je odpad z nemocnic
a z ostatních zdravotnických zařízení nebo jim podobných zařízení, zahrnující
komponenty různého fyzikálního, chemického a biologického materiálu, který
vyžaduje speciální nakládání a odstranění vzhledem k specifickému zdravotnímu
riziku. Zahrnuje pevný nebo tekutý odpad, který vzniká při léčebné péči nebo
při obdobných činnostech a je nazýván specifickým odpadem ze zdravotnických
zařízení;
odpad vznikající mimo zdravotnická zařízení vykazuje
stejné vlastnosti a rizika a vyžaduje zvláštní nakládání jako odpad ze
zdravotnických zařízení. Vzniká například v zařízeních sociální péče,
tetovacích salonech, protidrogových centrech apod.;
zdravotní péče je lékařská činnost, jako je
diagnostika, monitorování, léčení, prevence chorob nebo ulehčování tělesného
postižení člověka, včetně s tím spojeného výzkumu, prováděného pod dohledem
profesionálního lékaře nebo jiné osoby, která je k tomu oprávněna na základě
své profesionální kvalifikace;
shromažďování odpadu je krátkodobé soustředění
odpadu do shromažďovacích prostředků před dalším nakládáním s ním;
shromažďovací prostředky jsou speciální nádoby,
kontejnery nebo obaly určené ke shromažďování nebezpečných odpadů, které
splňují obecné technické požadavky kladené na shromažďovací prostředky
nebezpečných odpadů. Musí svým provedením umožnit bezpečnost při obsluze a
čištění a desinfekci po svém vyprázdnění. Svým technickým provedením a
vybavením místa, na němž jsou umístěny, musí zabezpečit, že odpad do nich
umístěný je chráněn před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem do
životního prostředí. Musí být vybaveny identifikačními listy nebezpečných
odpadů;
skladování odpadu je přechodné umístění odpadu ve
skladu;
dekontaminační zařízení je speciální zařízení k
úpravě odpadů, při které dochází k částečnému nebo úplnému odstranění živých
mikroorganismů pomocí dekontaminačních postupů;
dekontaminace odpadů je řízená úprava odpadů v
dekontaminačním zařízení za účelem odstranění nebezpečné vlastnosti odpadů
infekčnosti H9;
evidence odpadů zahrnuje povinnost původců a
oprávněných osob vést průběžnou evidenci odpadů;
ohlašovací povinnost je povinnost stanovená původcům
a oprávněným osobám, kteří splňují pro produkci a nakládání s odpady zákonný
množstevní limit.
3. PRÁVNÍ RÁMEC NAKLÁDÁNÍ SE SPECIFICKÝM
ODPADEM
Nakládání s odpadem ze zdravotnických zařízení se řídí
obecně podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů
(1). Zdravotnické zařízení, jako původce odpadu, je povinno dodržovat všechny
povinnosti dané tímto zákonem a jeho prováděcími předpisy (2, 3, 4, 5). Seznam
souvisejících předpisů je uveden v kapitole 11 Související dokumenty.
Nakládat s nebezpečným specifickým odpadem může původce
odpadu pouze se souhlasem krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou
působností, ve smyslu § 16 odst. 3 zákona (1). V případě, že je provozovatelem
zařízení ke sběru nebo výkupu, tohoto souhlasu není třeba, jestliže je
problematika nakládání řešena v souhlasu k provozování zařízení podle § 14
odst. 1 zákona (1).
V případě, že původce nakládal v posledních 2 letech s
nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za rok, je
původce povinen zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně
způsobilé osoby – odpadového hospodáře, a to ve smyslu § 15 zákona (1).
Původce odpadu je současně povinen postupovat při nakládání se
specifickými odpady podle zvláštních předpisů (6–12, 16) (zákon č. 258/2000
Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů (6), vyhláška
č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení, vzniku a šíření
infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení
a ústavů sociální péče (8), Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se
stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, v posledním znění (9), vyhláška
č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do
kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky
odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a
náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (7), zákon č.
378/2007 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů
(11), zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů
(12), zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o
změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (16) a další).
Nahoru4. KATEGORIZACE A CHARAKTERISTIKA ODPADU
Zařazení odpadu provádí původce odpadu podle skutečných vlastností
odpadu v závislosti na technologii a místě vzniku odpadu. Odpady ze
zdravotnických zařízení jsou zařazeny v Katalogu odpadů (3) do skupiny 18.
Nahoru5. ÚPRAVA ODPADU DEKONTAMINACÍ
Dekontaminace odpadu patří mezi metody, které jsou
doporučeny pro snížení rizika infekčního odpadu před jeho transportem ze
zdravotnického zařízení ke konečnému odstranění. Dekontaminace je úprava odpadu
za účelem úplného odstranění biologických činitelů (např. sterilizace je
definována jako úplná eliminace všech forem mikrobiálního života včetně vysoce
rezistentních spor) nebo redukce hladiny mikrobiální kontaminace (např.
dezinfekce).
Pro dekontaminaci odpadů ze zdravotnictví existuje poměrně velké
množství systémů, které redukují počty patogenních organismů tak, že odpad je
zbaven nebezpečné vlastnosti infekčnosti a je s ním možno dále nakládat jako s
odpadem ostatním.
Dekontaminace odpadu patří mezi metody, které jsou doporučeny pro
snížení rizika infekčního odpadu, především před jeho transportem ze
zdravotnického zařízení ke konečnému odstranění. Dekontaminace je úprava odpadu
za účelem úplného odstranění biologických činitelů (např. sterilizace je
definována jako úplná eliminace všech forem mikrobiálního života včetně vysoce
rezistentních spor) nebo redukce hladiny mikrobiální kontaminace (např.
dezinfekce).
Všechny metody využívají jako základ působení tepla, chemikálií,
radiace nebo jejich kombinace. Tyto metody jsou alternativou ke spalování.
Dekontaminace zdravotních odpadů vždy nezahrnuje jejich destrukci
a jejich převedení do nerozeznatelného stavu. Například autoklávování obecně
neznamená změnu vzhledu odpadu ani zmenšení objemu. Přesto destrukce odpadů ze
zdravotnických zařízení mechanickým drcením je nezbytným technologickým krokem,
který využívají některé chemické nebo termické postupy pro eliminaci
patogenů.
Dekontaminace odpadu se provádí především u tříděného odpadu. K
dekontaminaci odpadu ze zdravotnických zařízení je možné použít různé typy
certifikovaných zařízení, založených především na principech parní sterilizace,
horkovzdušné sterilizace, mikrovlnném ohřevu apod.
Při dovozu, distribuci nebo výrobě zařízení určeného k
dekontaminaci odpadu je nutné, aby dovozce, výrobce nebo distributor deklaroval
následující:
-
doklad o specifikaci přístroje nebo metody z hlediska
schopnosti dekontaminačního zařízení eliminovat nebo redukovat jednotlivé
skupiny biologického činitele na přijatelnou hladinu z hlediska ochrany zdraví
lidí. Výběr dekontaminačního zařízení záleží na typech kontaminace odpadu
biologickým činitelem v místě jeho vzniku a způsobu konečného odstranění
odpadu. Vysoce infekční odpad z pracovišť, kde je možná jeho kontaminace
biologickým činitelem III. a IV. kategorie, musí být ve smyslu zvláštních
předpisů v oblasti zdravotnictví dekontaminován autoklávováním v místě jeho
vzniku,
-
doklad o účinnosti zařízení. V případě, že účinnost není
výrobcem ověřena a doložena, je nezbytné provést proces validace metody
dekontaminace na specializovaných pracovištích (např. národní referenční
laboratoře SZÚ) před uvedením zařízení do provozu.
Dekontaminací odpadu se odstraňuje pouze jedna nebezpečná
vlastnost odpadu – infekčnost.
Podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších
předpisů jsou v příloze č. 4 dekontaminační zařízení zařazena pod způsoby
odstraňování odpadů D 9.
D9 Fyzikálně – chemická úprava jinde v této příloze
nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se
odstraňují některým z postupů uvedených pod označením D1 až D12
Zařízení musí být provozováno pouze na základě rozhodnutí
příslušného krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto
zařízení a souhlas s jeho provozním řádem, ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o
odpadech: jedná se o zařízení k odstraňování odpadu, ve kterém jsou odpady
upravovány (D9) před následným odstraněním. Náležitosti k žádosti o souhlas
jsou uvedeny v prováděcím předpisu zákona o odpadech. Provozní řád zařízení, ve
kterém bude uveden celý systém nakládání s odpady ve zdravotnickém zařízení,
schvaluje podle zákona příslušný orgán krajského úřadu na základě stanoviska
orgánu ochrany veřejného zdraví, ve smyslu § 75 zákona. Všechny odkazy jsou
vztaženy k zákonu o odpadech (1).
Provozování zařízení na dekontaminaci odpadů musí být
součástí celého systému nakládání s odpady ve zdravotnickém zařízení.
Provozní řád dekontaminačního zařízení, kromě požadavků
vycházejících z přílohy č. 1 prováděcího předpisu vyhlášky č. 383/2001 Sb., o
podrobnostech nakládání s odpady ve znění pozdějších předpisů (4), musí kromě
jiného především obsahovat:
-
požadavky na přejímku a kontrolu přijímaného odpadu do
dekontaminačního zařízení,
-
způsob záznamu průběhu jednotlivých dekontaminačních
cyklů,
-
způsob a četnost kontroly účinnosti dekontaminace
(fyzikální, chemické, biologické indikátory) včetně popisu metod sledování
účinnosti zařízení,
-
způsob záznamů o provedených kontrolách a jejich
archivaci.
Účinnost dekontaminačního zařízení se kontroluje na základě
fyzikálních, chemických a biologických indikátorů. Biologický indikátor je
doporučen dle typu zařízení (např. B. stearo-thermophilus nebo B.
subtilis). Doporučená kontrola pomocí bioindikátorů je každý 50. cyklus
během zkušebního provozu, dále pak každý dvoustý cyklus dekontaminace odpadu,
pokud není stanoven kratší interval, vždy po technických úpravách, opravách
apod. Způsob kontroly musí být uveden v provozním řádu dekontaminačního
zařízení včetně způsobu metody stanovení. Minimální doporučenou četnost stanoví
příslušný orgán státní správy po dohodě s orgánem ochrany veřejného zdraví. Za
metodu sledování účinnosti dekontaminačního zařízení není možno považovat stěry
z tohoto zařízení.
Kontrolu nastavení technických parametrů, které ovlivňují
účinnost dekontaminačního procesu, je nutné provádět minimálně 1x ročně.
Kontrolu musí provádět autorizovaná servisní firma. O provedených kontrolách je
nutné vést záznamy v provozním deníku zařízení a doklady archivovat.
Nahoru5.1 Zařazení dekontaminovaného odpadu
Odstraněním nebezpečné vlastnosti infekčnosti se rozumí
provedení řádné dekontaminace, jejíž účinnost byla prověřena dlouhodobým
zkoušením a prokazatelně prokázána. Po vytřídění všech nebezpečných složek
odpadu, které by odpad mohly činit nebezpečným z hlediska jiných nebezpečných
vlastností a dekontaminaci odpadu je možno s ním nakládat jako s odpadem
ostatním a zařadit jej pod kat. č. 18 01 04 Odpady, na jejichž sběr a
odstraňování nejsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci
infekce.
Za konečné odstranění odpadu po dekontaminaci je považováno
spálení odpadu v zařízení k tomu určeném nebo v případě, že během dekontaminace
nebo po dekontaminaci je odpad destruován, je možno odpad ukládat na příslušnou
skládku při splnění všech požadavků daných prováděcím předpisem Vyhláška MŽP
č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání
na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s
odpady ve znění pozdějších předpisů (5).
6. OBECNÉ POŽADAVKY NA ÚPRAVU ODPADU ZE ZDRAVOTNICKÝCH
ZAŘÍZENÍ DEKONTAMINACÍ
Každá technologie pro úpravu odpadu ze zdravotnictví dekontaminací
musí odstranit především jeho nebezpečnou vlastnost – infekčnost. Přehled
vhodných metod pro odstranění nebo úpravu jednotlivých druhů odpadů ze
zdravotnických zařízení je uveden v tabulce č. 1.
Definice, která specifikuje, co je považováno za metodu nebo
technologii, která zaručuje dostatečnou úpravu infekčního odpadu ze
zdravotnictví, je převzata z materiálu Environment Agency, ale obdobné definice
existují i v USA a dalších zemích včetně EU. Pro úpravu odpadu ze
zdravotnických zařízení dekontaminací je požadováno, aby použitá metoda nebo
technologie redukovala počty a aktivitu patogenních organismů tak, aby nemusela
být požadována žádná další opatření k ochraně pracovníků nebo obyvatel.
Tyto požadavky se nevztahují na odpady kontaminované Transmissible
Spongiform Encephalopathy (Přenosná Spongiformní Encefalopatie – TSE). Tyto
odpady musí být zneškodňovány pouze vysokoteplotními procesy, které vedou k
totální destrukci patogenních agens.
Účinnost metod dekontaminace závisí na řadě faktorů, jako je objem
odpadu, množství a typ mikroorganismů, difúzní rezistence odpadu, který má být
dekontaminován, a na provozních parametrech metod dekontaminace. Všeobecně je
známo, že pro vysoce infekční odpad je nutno přednostně používat sterilizaci
parou. Ostatní metody se volí po zvážení ostatních parametrů.
Běžné metody dekontaminace jsou:
Tabulka č. 1: Přehled vhodných metod pro
odstranění nebo úpravu jednotlivých druhů odpadů ze zdravotnických
zařízení.
kurzívou: preferované metody
7. TECHNOLOGIE PRO DEKONTAMINACI ODPADU ZE
ZDRAVOTNICTVÍ
Nahoru7.1 Úvod
Pro dekontaminaci odpadu ze zdravotnictví existuje poměrně velké
množství metod, které redukují počty patogenních organismů tak, že odpady již
nejsou nebezpečné pro pracovníky ani obyvatelstvo. Všechny metody dekontaminace
využívají jako základ působení tepla, chemikálií, radiace nebo jejich
kombinace. Úprava odpadů vždy nezahrnuje jejich destrukci a jejich převedení do
nerozeznatelného stavu. Například autoklávování obecně neznamená změnu vzhledu
odpadu ani zmenšení jeho objemu. Přesto destrukce odpadu ze zdravotnických
zařízení mechanickým drcením je nezbytným technologickým krokem, který
využívají některé chemické nebo termické postupy pro eliminaci patogenů.
Technologie dekontaminace odpadů ze zdravotnictví, které využívají
vysokoteplotní systémy, zajišťují totální inaktivaci infekčního agens. Pro tyto
technologie obecně platí, že technologie, jako je spalování, pyrolýza,
zplyňování nebo plazmové postupy, které redukují odpad na inertní popel nebo
sklovitou hmotu, nepotřebují testování podle výše popsaného postupu.
Nahoru7.2 Termická úprava odpadů – obecné poznatky
Termické metody úpravy odpadů ze zdravotnických zařízení využívají
tepla k inaktivaci patogenních mikroorganismů a v těch, které využívají
vysokých teplot, současně dochází k destrukci odpadu. Většina patogenních
mikroorganismů se rychle inaktivuje při teplotách 60–80 °C. Protože několik
termických technologií pracuje při teplotách v rozmezí 90–100 °C, často vzniká
otázka, zda je nezbytné stanovovat nejnižší teplotu pro stanovení bezpečných
technologií. Validačními testy bylo prokázáno, že termické technologie dosahují
požadovaných výsledků – Úrovně III nebo lepší. Účinnost technologie je mnohem
důležitější než definování provozních teplot. Různé teploty dosahují inaktivace
podle toho, zda jde o teplo suché nebo vlhké a podle toho, jaký je v systému
tlak a jak dlouho tyto fyzikální parametry (teplota a tlak) působí na
upravovaný odpad.
Pro inaktivaci všech mikroorganismů v odpadech je nejúčinnější
vlhké teplo. Suché teplo je méně účinné než sterilizace vlhkým teplem, a proto
je ho třeba aplikovat delší dobu nebo použít vyšší teplotu tak, aby bylo
dosaženo srovnatelné účinnosti metody s vlhkým teplem. Je prokázáno, že
působení suchého tepla s teplotou 160–170 °C po dobu 2 až 4 hodiny má stejnou
účinnost na inaktivaci endospor jako vlhké teplo s teplotou 121–132 °C s dobou
působení 30 až 40 minut. Nicméně i nižší teploty a kratší časy působení mohou
být účinné pro inaktivaci mikroorganismů včetně endospor. Autoklávování a
některé mikrovlnné procesy používají páru, aby zajistily, že proces bude
probíhat ve vlhkém teple. Jedním ze způsobů, které využívají teplo, je
zplyňování. Je to proces se suchým teplem, kde jsou dosahovány podstatně vyšší
teploty.
Dalším procesem, který využívá pro dekontaminaci odpadu teplo,
jsou mikrovlnné procesy. Různé testy účinnosti úpravy odpadu mikrovlnným
zářením pro inaktivaci mikroorganismů prokázaly, že expozice Pseudomonas
aeruginosa, Escherichia coli, Enterobacter sakazakii, Klebsiella pneumoniae,
Staphylococcus aureus, Candida utilis (kvasinka) a Mycobacterium
terrae mikrovlnnému záření 2450 MHz a 600 W po dobu 85 až 100 sekund mělo
za následek 5000 násobné snížení počtu životaschopných mikroorganismů, i když
nebylo dosaženo úplné inaktivace mikroorganismů. To bylo způsobeno relativně
krátkým expozičním časem (<100 sekund). Delší expozice mikrovlnnému záření
při úpravě odpadu zvyšuje účinnost inaktivace přítomných mikroorganismů.
Účinnost tepelné úpravy odpadů může být zvýšena přídavkem
chemických antimikrobiálních látek. To lze využít v případech, kde je třeba pro
úpravu použít nižší teploty, než je potřeba pro inaktivaci mikrobiálních agens.
Například čištění kontejnerů na infekční odpad zahrnuje jak použití tepla, tak
dezinfekci.
Nahoru7.3 Dekontaminační systémy
Nahoru7.3.1 Sterilizace parou
Sterilizace odpadu parou nebo použití autoklávu spočívá v expozici
odpadu nasycené páře pod tlakem v tlakové nádobě nebo v autoklávu. Je běžně
definována jako proces, který odstraňuje všechny formy mikrobiálního života
včetně vysoce rezistentních bakteriálních spor. Jelikož úplná eliminace je
těžko prokazatelná, je její funkce vyjádřena jako 6 log10 redukce (definováno
jako 6. dekáda redukce nebo jako jedna miliontina pravděpodobnosti přežití
mikrobiální populace většiny rezistentních mikroorganismů zmíněného procesu).
Autoklávy musí splňovat požadavky mezinárodně uznaných standardů. Obaly pro
autoklávování odpadu musí být navrženy a zhotoveny z takového materiálu, aby
pára mohla proniknout celým obsahem obalu, a materiál musí být dostatečně pevný
a odolný vůči maximální provozní teplotě a tlaku. Kontrola účinnosti
dekontaminace se provádí pomocí měřičů a indikátorů, které měří a zaznamenávají
základní provozní charakteristiky (např. teplotu, vakuum, tlak). Navíc je nutné
používat i biologického nebo chemického indikátoru, který se vkládá mezi odpad
k ověření, zda bylo dosaženo nezbytné účinnosti sterilizace. Nastavené provozní
parametry, např. čas, teplota, tlak, musí být zachovány a kontrolovány během
celého cyklu sterilizace. Teplota a doba sterilizace závisejí především na
celkovém množství vloženého odpadu, dále na počtu a typu organismů a jejich
odolnosti vůči páře. Se sterilizací je možné začít teprve tehdy, když byl z
autoklávu odstraněn vzduch a bylo dosaženo pracovní teploty. Možnost úplného
odstranění vzduchu z autoklávu je ovlivněna činiteli, jako je typ odpadu,
množství odpadu, obal, obsah vody v odpadu a materiál obalu. Celý proces
dekontaminace, včetně naplnění, náplně, vhodnosti obalu, vyčerpání vzduchu,
filtrace a vypuštění odpadní kapaliny, musí být ověřen ve zkušebním provozu. O
veškerém monitorování, údržbě a zkouškách výkonu provedených na autoklávu je
nutno vést dokumentaci.
Podrobnosti o průběhu sterilizace včetně provozních parametrů a
podmínek jsou součástí dokumentace standardního pracovního postupu nebo jako
pracovní příručka. Dokumentace musí být pravidelně aktualizována. Četnost
kontroly procesu je stanovena provozním řádem.
-
Vhodným biologickým indikátorem pro sterilizaci parou jsou
spory Bacillus stearothermophilus nebo Bacilus subtilis.
-
Odpad po autoklávování nemusí viditelně změnit svůj vzhled,
a proto je nutné označit upravený odpad od neupraveného, např.
"dekontaminováno“.
-
V případě ukládání odpadu na skládku je po sterilizaci v
autoklávu nutná další úprava (destrukce) odpadu.
-
Sterilizace v autoklávu neodstraňuje nebo nesnižuje další
nebezpečné vlastnosti odpadu, které jsou vyvolávány přítomností chemických nebo
jiných materiálů, obsažených v odpadu.
Nahoru7.3.2 Horkovzdušná sterilizace
Sterilizace odpadu suchým horkým vzduchem spočívá v tom, že
se odpad vystaví působení horka o určité teplotě po určitou dobu, a tak se
zajistí dekontaminace celého objemu upravovaného odpadu. Proces sterilizace se
sleduje přidáním vhodného indikátoru nebo měřicího zařízení k náplni odpadu.
Sterilizační jednotka nebo zařízení musí být opatřeny vhodnou tepelnou
pojistkou, která zařízení odpojí a je nezávislá na přístroji, který stanovuje
teplotu nebo na monitorujícím zařízení. Kontrola horkovzdušné sterilizace je
obdobná jako u autoklávu.
Nahoru7.3.3 Suché teplo
Některá zařízení využívají pro inaktivaci patogenních
mikroorganismů elektricky ohřívaného proudu vzduchu, ohřátého oleje nebo
rozpuštěných plastů.
Nahoru7.3.4 Mikrovlnné systémy
Mikrovlny jsou elektromagnetické vlny s frekvencí mezi radiovými
vlnami a infračervenými vlnami. Při aplikaci na inaktivaci mikroorganismů v
odpadech ze zdravotnictví působí na inaktivaci mikroorganismů termický účinek.
Aby mohl tento systém fungovat, je nezbytné, aby odpad, který má být ošetřen,
byl vlhký. Buď přirozeně ze své podstaty, nebo musí být uměle zvlhčen, nejlépe
a nejsnáze parou. Mikrovlny rozkmitávají molekuly vody, a tak vzniká teplo. V
některých případech se využívá mikrovln k zahřívání vody a výrobě páry, která
se následně využívá ke sterilizaci odpadu.
K dispozici je i "suchý“ mikrovlnný proces. Tento systém využívá
přímo mikrovlnného záření v dusíkové atmosféře k ošetření odpadů a generuje
vyšší teploty než "vlhký“ mikrovlnný systém.
Nahoru7.4 CHEMICKÉ PROCESY
Nahoru7.4.1 Chemická dezinfekce/sterilizace
Metoda spočívá v dekontaminaci odpadu chemickými látkami, které
působí antimikrobiálně. Dezinfekce může být brána jako postup, který redukuje
hladinu mikrobiální kontaminace. Prostředky nemusí deaktivovat organismy, jako
jsou některé spory, houby a viry. Chemické dekontaminace se nepoužívá jako
zásadní metody pro úpravu odpadů. Je vhodná k použití pouze v těch případech,
kdy ostatní metody nejsou k dekontaminaci odpadu vhodné. Volba vhodného
chemického přípravku a podmínek použití tohoto způsobu úpravy odpadu se řídí
podle odhadu rizika s přihlédnutím k mikroorganismům, které mají být
deaktivovány, k povaze odpadu a přítomnosti organických, bílkovinných nebo
hmotných částic a ke kvalitě povrchů předmětů nebo nástrojů, které budou
vystaveny působení chemického dezinfekčního prostředku. Chemické přípravky je
nutno používat v koncentracích doporučených výrobcem včetně doporučené expozice
a podmínek použití. Zvolený chemický přípravek nesmí být slučitelný se
substancemi nebo materiálem, které odpad obsahuje, aby tak nedocházelo ke
snížení účinnosti nebo se jeho působením nevytvořily nebo neuvolnily toxické
látky. Odpad musí být nejprve rozdrcen, aby se všechny povrchy odpadu dostaly
do kontaktu s chemikálií. Některé postupy kombinují chemickou látku s teplotou,
aby se zkrátila doba potřebná na dosažení požadované účinnosti
dekontaminace.
Pozn. 1.: Tepelné sterilizaci je třeba dát přednost před
chemickou dezinfekcí z důvodů účinnosti a s ohledem na ochranu životního
prostředí.
Nahoru7.5 Ozařování
Gama záření (například Kobalt 60) se používá dlouhou dobu k
inaktivaci patogenních mikroorganismů na různých nástrojích a dalších
pomůckách. Protože dávka záření nutná pro dosažení požadovaného efektu se dá
přesně vypočítat, byla tato metoda zařazena mezi velmi výhodné a spolehlivé
postupy úpravy odpadu ze zdravotnictví. Novější ozařovací systémy používají pro
sterilizaci svazek elektronů generovaný v urychlovači. Tyto systémy využívané
ke sterilizaci nástrojů by bylo možné využít i pro úpravu odpadu ze
zdravotnických zařízení. Při ozařování je třeba vybudovat velmi účinné stínění
pro chránění pracovníků. Tímto postupem je možné ošetřovat jen malá množství
odpadů. Při tomto postupu ke změně odpadu nedochází.
Nahoru7.6 Zapouzdření
Několik systémů, které jsou již běžně dostupné, používá obaly
obsahující chemické látky, které se aktivují vlhkostí a následně zapouzdří
odpad do pevného, průhledného nebo zakaleného bloku nebo válce. Někteří výrobci
proklamují, že chemikálie inaktivují mikrobiální agens v odpadu, ale pro toto
tvrzení chybí dostatek průkazných výsledků.
8. VALIDACE ÚČINNOSTI INAKTIVACE MIKROORGANISMŮ
DEKONTAMINACÍ
Hlavním a základním požadavkem na technologie pro dekontaminaci
odpadů ze zdravotnických zařízení je naprostá bezpečnost po jejich
dekontaminaci. Nezbytnou podmínkou pro to, aby odpad mohl být považován za
bezpečný, je inaktivace všech potencionálně nebezpečných mikroorganismů.
Protože úplná eliminace či destrukce je jen velmi obtížně
prokazatelná, účinnost dekontaminace se běžně vyjadřuje jako
pravděpodobnostní funkce počtu mikroorganismů přežívajících ten který konkrétní
proces dekontaminace. Tato funkce se běžně vyjadřuje jako redukce 6
log10 (redukce 106 krát nebo přežívá pouze 1 miliontina původně přítomných
mikroorganismů, tzn., že je dosaženo 99,9999 % redukce) nejodolnějších
mikroorganismů k dekontaminačnímu procesu, o který se jedná. Může jimi být
suspenze bakterií z rodu Bacillus sp., které jsou velmi rezistentní, a
potom jsou určujícími (indikátorovými organismy) pro určení účinnosti
dekontaminační metody. Bioindikátor je přípravek obsahující vybraný
mikroorganismus s vysokou rezistencí na jedno nebo více dekontaminovaných médií
a jehož zničením po dekontaminačním procesu je prokázáno, že dekontaminace je
účinná. Musí být jasně rozlišitelný od dekontaminovaného odpadu, aby se
zabránilo jakékoliv záměně či kontaminaci.
Validace je proces poskytnutí důkazu, že proces…