dnes je 21.11.2024

Input:

Metodický pokyn ministerstva životního prostředí - sekce ochrany klimatu a ovzduší a sekce technické ochrany ŽP k podmínkám schvalování bioplynových stanic před uvedením do provozu

6.2.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.3.3.24
Metodický pokyn ministerstva životního prostředí - sekce ochrany klimatu a ovzduší a sekce technické ochrany ŽP k podmínkám schvalování bioplynových stanic před uvedením do provozu

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

PREAMBULE:

Technologie výroby bioplynu je založena na principu anaerobní fermentace (za nepřístupu vzduchu). Dochází při ní k rozkladu organické hmoty mikroorganismy v bioplynové stanici a k uvolnění bioplynu, který je možno dále využívat. Nejčastější forma využití je spalování v kogeneračních jednotkách za současné produkce elektrické energie a tepla. Bioplyn je bezbarvý plyn tvořený převážně methanem (CH4) a oxidem uhličitým (CO2). Může obsahovat ještě malá množství dusíku (N2), sulfanu (H2S), amoniaku (NH3), vody (H2O), ethanu (C2H6) a dalších nižších uhlovodíků. Vedlejším produktem anaerobní fermentace je fermentační zbytek nazývaný také digestát, který se (v závislosti na používaných surovinách/odpadech) využívá jako kvalitní organické hnojivo pro aplikaci přímo na zemědělské pozemky nebo jako surovina pro výrobu kompostu. Za účelem výroby bioplynu lze uplatnit kaly z čistírny odpadních vod (dále jen "ČOV“), produkty zemědělské výroby (produkty rostlinné a živočišné výroby, vedlejší produkty živočišné výroby) a biologicky rozložitelné odpady (organickou frakci komunálního odpadu), včetně obtížně zpracovatelných. Na zdroji dochází k manipulaci se zpracovávanými surovinami/odpady, a následně s digestátem, případně odpadními vodami, které mohou vznikat. Tyto činnosti jsou potenciálními zdroji pachových látek. Bioplynová stanice (dále jen BPS) musí dodržovat při běžném provozu přípustnou míru obtěžování zápachem dle vyhlášky č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování a v souladu se zněním § 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Toto platí nejen pro objekty vlastní BPS, ale i pro fermentační zbytek, fugáty nebo separáty použité pro hnojení mimo objekt BPS. Tomuto základnímu požadavku musí být plně podřízeny výkonové parametry stanice i její technologické uspořádání.

Hlavním účelem tohoto metodického pokynu je zavázat příslušné orgány státní správy v oblasti životního prostředí k jednotnému postupu při povolování a schvalování bioplynových stanic před uvedením do provozu a optimalizovat podmínky jejich provozu z hlediska životního prostředí.

Metodický pokyn je členěn do kapitol:

                                           
1 Povolovací proces
1.1 Povolovací proces v souvislosti se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění
1.2 Povolovací proces v souvislosti se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů
1.3 Povolovací proces v souvislosti se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů
1.4 Požadavky na schválení v souvislosti s EIA a IPPC
1.4.1 Požadavky z hlediska zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů - EIA
1.4.2 Požadavky z hlediska zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), v platném znění IPPC
2 Podmínky umístění zdroje
3 Požadavky na projektovou dokumentaci
4 Obecné rozdělení BPS
4.1 Zemědělské BPS
4.1.1 Živočišné suroviny
4.1.2 Rostlinné suroviny
4.1 3 Pěstovaná biomasa
4.2 Čistírenské BPS
4.3 Ostatní BPS
5 Požadavky na stavbu vybavenost technologie, provoz technologie a další technicko-organizační opatření
5.1 Požadavky na čistírenské BPS
5.2 Požadavky na zemědělské BPS
5.3 Požadavky na ostatní BPS
6 Požadavky na provoz BPS
6.1 Požadavky na manipulaci/nakládání se surovinou/odpady
6.2 Požadavky na manipulaci s fermentačním zbytkem
7 Požadavky na provozní řád, TPP a TOO
8 Dotčená legislativa:
9 Seznam zkratek a použité názvosloví


1. POVOLOVACÍ PROCES

V této kapitole jsou uvedeny legislativní povinnosti související s uvedením zařízení do provozu z hlediska jednotlivých složek životního prostředí.

Výstupy (vyjádření, stanoviska) ze schvalovacích procesů, která předcházejí udělení rozhodnutí krajského úřadu:

  • Pokud zařízení podléhá posouzení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, je nezbytné záměr zařízení podrobit procesu EIA, viz kap. 2.1.

  • Pokud zařízení podléhá povolení provozu zařízení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, je nezbytné získat integrované povolení, které se vydává ke stavbě a které stanoví podmínky k provozu zařízení a vydává se namísto rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů vydávaných podle zvláštních právních předpisů, viz. kap. 2.2.

1.1 Povolovací proces v souvislosti se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění

Zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění je v § 38 Odpadní vody, odst. (3) - (5), znečišťovatelům uložena povinnost mít povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních. Toto povolení vydává příslušný vodoprávní úřad. V případě povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových musí znečišťovatel předložit stanovisko správce vodního toku.

Náležitosti povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo do kanalizací jsou uvedeny v ustanovení § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění nařízení vlády č. 229/2007 Sb.

Při provozu bioplynových stanic vzniká zbytek po fermentaci (fermentační zbytek). V případě BS, které jsou součástí ČOV, se jedná o anaerobně stabilizovaný kal, v případě ostatních BS se jedná o digestát. Při separaci pevného podílu vzniká voda - kalová voda nebo fugát, který je možné dále částečně nebo úplně recyklovat v provoze ČOV nebo BS, využít jako hnojivo podle zvláštních předpisů, nebo zpracovat na ČOV jako odpadní vodu. Pokud není možné fugát nebo kalovou vodu využít jako hnojivo nebo recyklovat na BS, lze ho vypouštět pouze na čistírnu odpadních vod.

1.2 Povolovací proces v souvislosti se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), v platném znění, obsahuje povinnost vydání stanoviska nebo povolení podle § 17 odst. 1 písm. b), c) a d).

  1. Závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší (příslušného krajského úřadu) k umístění BPS.

    Územní rozhodnutí je podmíněno vydáním závazného stanoviska příslušného orgánu ochrany ovzduší k umístění BPS. Provozovatel je podle § 17 zákona o ochraně ovzduší povinen před vydáním územního rozhodnutí předložit příslušnému orgánu ochrany ovzduší odborný posudek a rozptylovou studii.

  2. Povolení orgánu ochrany ovzduší (příslušného krajského úřadu) ke stavbě BPS.

    Stavební povolení je podmíněno vydáním povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší ke stavbě BPS. Provozovatel je podle § 17 zákona o ochraně ovzduší povinen před vydáním stavebního povolení předložit příslušnému orgánu ochrany ovzduší odborný posudek. Stavební úřad musí zpracovat a vydat stavební povolení v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Stavební úřad musí zahrnout do stavebního povolení všechny relevantní údaje z projektové dokumentace, včetně řešení výstupů z technologie.

  3. Povolení orgánu ochrany ovzduší (příslušného krajského úřadu) k uvedení do zkušebního i trvalého provozu podle § 17 zákona o ochraně ovzduší.

  4. Povolení orgánu ochrany ovzduší (příslušného krajského úřadu) dle § 17 zákona o ochraně ovzduší k vydání a změnám provozního řádu podle § 11 odst. 2.

  5. Povolení orgánu ochrany ovzduší (příslušného krajského úřadu) dle § 17 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně ovzduší ke změnám používaných surovin nebo druhů odpadů a ke změnám využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů; v rámci povolení k uvedeným změnám může orgán kraje stanovit s ohledem na charakter změny i takové emisní limity, které nejsou obsaženy pro daný stacionární zdroj v prováděcím právním předpisu, případně zpřísnit stanovené emisní limity pro tento zdroj.

Vzhledem k charakteru procesu je navržena doba zkušebního provozu minimálně 6 a maximálně 12 měsíců.

1.3 Povolovací proces v souvislosti se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů

Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností vydává vyjádření v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady (vyjádření v souladu s § 79 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech). Toto vyjádření se týká prakticky každého územního nebo stavebního řízení.

Provozovatel bioplynové stanice (zpracovávající biologicky rozložitelné odpady) je povinen provozovat toto zařízení se souhlasem k provozování zařízení podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Při udělení souhlasu k provozování zařízení k využívání biologicky rozložitelných odpadů, ve kterém se zpracovávají vedlejší živočišné produkty, se doporučuje, aby byl krajský úřad vázán závazným stanoviskem krajské veterinární správy. Ve správním řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s těmito činnostmi souvisejí.

Při schvalování provozního řádu je dotčeným orgánem ze zákona o odpadech místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Bez souhlasného vyjádření příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví ke zpracované části provozního řádu týkající se bezpečnosti provozu, ochrany životního prostředí a zdraví lidí, nelze požadovaný souhlas udělit.

Dokumenty, které tvoří přílohu k žádosti o souhlas krajského úřadu dle § 14 odst. (1) zákona o odpadech:

  • Doklady o ustanovení odpadového hospodáře společnosti.

  • Kopie podnikatelského oprávnění (např. živnostenský list) nebo kopie výpisu z obchodního rejstříku nebo kopie zřizovací listiny žadatele.

  • Návrh provozního řádu zařízení.

  • Doklad o vlastnictví zařízení (užívaných objektů s provozovanou BPS) nebo nájemní smlouva.

  • V případě zastupování žadatele v řízení plnou moc.

Ve správním řízení předcházejícím vydání rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s těmito činnostmi souvisejí. Rozsah těchto zařízení není zákonem o odpadech omezen a je pouze na rozhodnutí správního orgánu, co bude považovat za zařízení související.

Náležitosti žádosti o souhlas dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech jsou stanoveny v § 1 prováděcí vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. Nedílnou součástí je také návrh provozního řádu zařízení zpracovaný v souladu s přílohou č. 1 citované vyhlášky.

1.4 Požadavky na schválení v souvislosti s EIA a IPPC
1.4.1 Požadavky z hlediska zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů - EIA

Procesy posuzování vlivů na životní prostředí probíhají pro každé zařízení individuálně a vždy závisí na konkrétním projektu a na konkrétním území, kde se záměr bude realizovat. Zda záměr má nebo nemá významný vliv na životní prostředí a zda bude posuzován podle citovaného zákona, stanoví příslušný úřad na základě zjišťovacího řízení provedeného podle zásad uvedených v příloze č. 2 k cit. zákonu a na základě obdržených vyjádření od dotčených územně samosprávných celků, správních úřadů a veřejnosti.

Dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, jsou bioplynové stanice zařazovány následovně:

  1. Pokud jmenovitý tepelný výkon zařízení (kogenerační jednotky) bude nad 0,2 MW, je záměr podlimitním záměrem bodu 3.1 (Zařízení ke spalování paliv o jmenovitém tepelném výkonu od 50 do 200 MW), kategorie II přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. Příslušným úřadem k provedení posouzení, zda podlimitní záměr bude podléhat zjišťovacímu řízení, případně celému procesu EIA, je příslušný krajský úřad.

  2. Pokud v zařízení bude nakládáno s ostatními odpady ve smyslu zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, potom může záměr naplnit dikci bodu 10.1 (Zařízení ke skladování, úpravě nebo využívání nebezpečných odpadů; zařízení k fyzikálně-chemické úpravě, energetickému využívání nebo odstraňování ostatních odpadů), kategorie II, přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. V tomto případě by záměr podléhal zjišťovacímu řízení a příslušným úřadem k provedení zjišťovacího řízení, případně celému procesu EIA, by byl příslušný krajský úřad.

Dne 25. 6. 2007 vydalo MŽP OPVI metodické doporučení "Bioplynové stanice“ - metodické doporučení metodického ústředního správního úřadu z hlediska zákona č. 100/2001 Sb., v platném znění, č.j. 49047/ENV/07.

1.4.2 Požadavky z hlediska zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), v platném znění IPPC

§ 2 písm. a) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci definuje "zařízení“ jako stacionární technickou jednotku, ve které probíhá jedna či více průmyslových činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a jakékoli další s tím přímo spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s průmyslovými činnostmi uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu probíhajícími v dotčeném místě a mohly by ovlivnit emise a znečištění, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů. Za zařízení se považuje i stacionární technická jednotka neuvedená v příloze č. 1 k tomuto zákonu, jestliže přímo souvisí s posuzovaným procesem. Z toho plyne, že schvalování bioplynové stanice podléhá např. i hygienizační jednotka, která slouží k úpravě VŽP jako součást technologie.

Příloha č. 1 k zákonu o integrované prevenci specifikuje kategorie zařízení, která jsou zařazena pod proces integrovaného povolování. Pro bioplynové stanice jsou relevantní kategorie 6.5. a 5.3.

Kategorie 6.5. je definována jako "Zařízení na odstraňování nebo využití konfiskátů živočišného původu a živočišného odpadu o kapacitě zpracování větší než 10 tun denně“.

V zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v platném znění, je uvedeno ve společných a přechodných ustanoveních (čl. II, odst. 6): "Pokud se v jiných právních předpisech používá pojem "konfiskáty živočišného původu“, rozumí se tím "vedlejší živočišné produkty“. Většina rozhodování, zda jde o odpad či o vedlejší produkt, musí být provedena individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem. Viz přílohu č. 3.

Bioplynové stanice s kapacitou zpracování konfiskátů živočišného původu a živočišného odpadu (např. jatečních či kafilérních odpadů) větší než 10 t denně lze zařadit do kategorie 6.5. přílohy č. 1 zákona č. 76/2002 Sb. (zákon o integrované prevenci). Provozovatelé takových zařízení mají povinnost získat integrované povolení a provozovat ho v souladu se zákonem o integrované prevenci. Kapacita je vztažena k množství konfiskátů živočišného původu nebo živočišného odpadu, nikoliv k celkovému množství přijímaných odpadů.

Kategorie 5.3. přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci je definována jako "zařízení na odstraňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný odpad o kapacitě větší než 50 t denně“. V souladu s přesným zněním směrnice o IPPC lze kategorii 5.3 aplikovat na činnosti vymezené body D8 a D9 přílohy IIA směrnice 75/442/EEC o odpadech. Předmětná kategorie tedy zahrnuje zařízení odstraňující odpady neklasifikované jako nebezpečné a postupy které odpovídají kódům D8 (biologická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým z postupů uvedených pod označením D1 až D12) a D9 (fyzikálně-chemická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým z postupů uvedených pod označením D1 až D12 (např. odpařování, sušení, kalcinace)) podle přílohy č. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o kapacitě větší než 50 t denně. Vzhledem k tomu, že v bioplynových stanicích a kompostárnách nedochází k odstraňování odpadů, ale k jejich využívání, nespadají do působnosti kategorie 5.3. zákona o integrované prevenci.

Doporučení: Je vhodné stanovit takový limit na emise pachových látek, který vychází z rozptylové studie vzhledem k obytné oblasti.

2. PODMÍNKY UMÍSTĚNÍ ZDROJE

Při umístění zdroje je vhodné zohlednit:

  • rozptylové podmínky pachových látek v oblasti v souvislosti s obydlenou zástavbou,

  • umístění BPS na závětrné straně vzhledem k bytové zástavbě,

  • přepravní trasy zapáchajícího materiálu.

Z hlediska ochrany provozovatele a obyvatel v blízkém okolí "ostatních bioplynových stanic“ je vhodné, aby investor zažádal stavební úřad o vyhlášení ochranného pásma dle § 83 stavebního zákona, s návrhem na vydání územního rozhodnutí. Doporučení se vztahuje zejména na BPS umístěné mimo obytnou zástavbu. Důvodem je zamezit tomu, aby v opodstatněných případech nedocházelo k pozdějšímu přibližování bytové zástavby k BPS. Návrh ochranného pásma musí respektovat umístění zdroje a rozptylové podmínky na lokalitě hodnocené v rozptylové studii. Pro vyhlášení ochranného pásma v okolí ČOV obecně platí TNV 75 6011.

3. POŽADAVKY NA PROJEKTOVOU DOKUMENTACI

Zpracovatel technologické části dokumentace musí mít odpovídající kvalifikaci projektanta: inženýr se specializací na technologické zařízení staveb.

V projektu je třeba používat správnou terminologii, aby nedocházelo k nesprávnému posuzování staveb BPS (například tzn., že pokud je stavěna bioplynová stanice, nemůže znít název stavby např. "Energetický ekologický uzel z OZE“, nebo "Stabilizace kalu na ČOV“ apod.)

BPS jsou z hlediska vývinu metanu oblast s možným nebezpečím výbuchu. Při realizaci stavby platí ČSN 75 6415 - Plynovéhospodářství čistíren odpadních vod.

Vzhledem k tomu, že stavba má vliv na životní prostředí, musí se projektová dokumentace podrobně zabývat vlivem na životní prostředí, tzn. musí být podrobně řešeny činnosti mající na životní prostředí vliv. K těmto činnostem patří zejména přeprava a manipulace se surovinou/odpadem, uskladnění suroviny/odpadu, omezení úniku kontaminovaného materiálu do spodních vod, omezení emisí pachových látek, nakládání s fermentačním zbytkem apod.

V projektu musí být zdokumentována a zdůvodněna zvolená varianta fermentačního procesu a použitých technologických modifikací v souladu se stavem rozvoje vědy a techniky v tomto oboru, například typ použitých reaktorů, suspenzní substráty nebo substráty s vysokým obsahem sušiny apod. V projektu musí být uvedeny základní provozní podmínky, doba zdržení v reaktoru, teplota v reaktoru, homogenizace vstupních surovin/odpadů, dávkování vstupních surovin/odpadů, uskladnění fermentačního zbytku, podmínky manipulace s fermentačním zbytkem apod.

Vzhledem k důležitosti charakteru suroviny je nutné uvést, zda budou zpracovávány vedlejší živočišné odpady (VŽP) podléhající hygienizaci a v jakém rozsahu.

4. OBECNÉ ROZDĚLENÍ BPS

Rozdělení bioplynových stanic je podle zpracovávaného substrátu (suroviny/odpadů) na:

  • ZEMĚDĚLSKÉ

  • ČISTÍRENSKÉ

  • OSTATNÍ

4.1 Zemědělské BPS

Zemědělské bioplynové stanice jsou takové bioplynové stanice, které zpracovávají materiály rostlinného charakteru a statkových hnojiv, resp. podestýlky. Na těchto bioplynových stanicích není možné zpracovávat odpady podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ani jiné materiály, které spadají pod Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 o vedlejších živočišných produktech.

Na zemědělských bioplynových stanicích je možno zpracovávat zejména následující materiály:

4.1.1 Živočišné suroviny

  • kejda prasat

  • hnůj prasat se stelivem

  • kejda skotu

  • hnůj skotu se stelivem

  • hnůj a stelivo z chovu koní, koz, králíků

  • drůbeží exkrementy, vč. steliva

  • atd.

4.1.2 Rostlinné suroviny

  • sláma všech typů obilovin i olejnin

  • plevy a odpad z čištění obilovin

  • bramborová nať i slupky z brambor

  • řepná nať z krmné i cukrové řepy

  • kukuřičná sláma i jádro kukuřice

  • travní biomasa nebo seno (senáže)

  • nezkrmitelné rostlinné materiály (siláže, obiloviny, kukuřice),

  • atd.

4.1.3 Pěstovaná biomasa

  • obiloviny v mléčné zralosti (celé rostliny) čerstvé i silážované

  • kukuřice ve voskové zralosti (celé rostliny) čerstvá i silážovaná

  • kukuřice vyzrálá (celé rostliny) čerstvá i silážovaná

  • krmná kapusta (celé rostliny) čerstvá i silážovaná

  • "prutová“ biomasa (štěpky anebo řezanka z listnatých dřevin z rychloobrátkových kultur anebo z průklestů)

  • atd.

4.2 Čistírenské BPS

Čistírenské BPS zpracovávají pouze kaly z čistíren odpadních vod a jsou nedílnou součástí čistírny odpadních vod.

Technologie anaerobní digesce je využívána za účelem anaerobní stabilizace kalu vznikajícího na čistírnách odpadních vod. Tyto technologie nejsou určeny ke zpracování bioodpadů a k nakládání s odpady, ale slouží pouze jako součást kalového hospodářství ČOV jako celku. Do tohoto zařízení nevstupují jiné materiály než kaly z ČOV, žump a septiků a odpadní voda. V případě, že jsou do těchto nádrží na anaerobní vyhnívání přidávány jiné odpady podle zákona o odpadech, jedná se o ostatní bioplynovou stanici. Na dané zařízení se pak vztahují všechny požadavky zákona o odpadech a jeho prováděcích předpisů. U bioplynových stanic pracujících pouze v režimu ČOV nejsou požadovány zásobní nádrže na vyhnilý kal. Tyto technologie pracují v režimu čistíren odpadních vod, které mají ve svém provozním řádu zapracovány podmínky nakládání s aktivovaným kalem a anaerobně stabilizovaným kalem (vyhnilým kalem).

4.3 Ostatní BPS

Bioplynové stanice zpracovávající ostatní vstupy mohou zpracovávat bioodpady uvedené v tab. 3 v příloze 2., případně substráty uvedené v odstavci 4.1., 4.2. a 4.3.

Pokud BPS zpracovávají vedlejší živočišné produkty (VŽP), spadají pod Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 a musí plnit podmínky v něm stanovené, jako je např. hygienizace suroviny/odpadů (pasterizace, vysokoteplotní hygienizace).

Toto zařízení musí mimo jiné:

  1. být vybaveno pasterizačně/sanitační jednotkou, která zajistí hygienizaci vedlejších živočišných produktů. Tato jednotka není nutná, pokud budou tyto materiály podrobeny tepelnému zpracování při teplotě nejméně 133 °C po dobu nejméně 20 minut bez přerušení, při absolutním tlaku nejméně 3 bary, přičemž velikost částic nesmí být větší než 50 milimetrů (platí pro kategorii 2),

  2. zajistit tepelné zpracování při teplotě 70 °C po dobu 1 hod., přičemž velikost částic nesmí být větší než 12 mm (v případě kategorie 3),

  3. být vybaveno prostorem k čistění a dezinfekci dopravních prostředků, kontejnerů a přepravních nádob před výjezdem dopravních prostředků ze zařízení,

  4. kontrolovat parametry technologického procesu a sledovat předepsané ukazatele výstupů laboratoří vlastní nebo jinou.

5. POŽADAVKY NA STAVBU VYBAVENOST TECHNOLOGIE, PROVOZ TECHNOLOGIE A DALŠÍ TECHNICKO-ORGANIZAČNÍ OPATŘENÍ

Bioplynové stanice musí mít pro kontrolu procesu vřazen plynoměr.

Musí být použity zpevněné dopravní cesty a manipulační plochy s možností omyvatelnosti.

BPS musí být zabezpečena proti úniku zápachu, tzn. že ve smyslu § 10 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, nesmí obtěžovat zápachem. Technologické zabezpečení bioplynové stanice proti šíření zápachu musí dle typu stanice a místních podmínek zahrnovat uzavřené (odsávané) zásobníky vstupních surovin (např. odplyny na biofiltr) a zakryté fermentory s odtahem bioplynu k využívání.

V případě skladování kapalného digestátu se bude jednat o nakládání se závadnými látkami "ve větším rozsahu“ ve smyslu § 39 vodního zákona (kap. 1.1.), a z toho vyplývají následující povinnosti:

  1. vypracovat plán opatření pro případy havárie; schvaluje příslušný vodoprávní úřad,

  2. provádět záznamy o provedených opatřeních a tyto záznamy uchovávat po dobu 5 let,

  3. umístit zařízení, v němž se závadné látky používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo dopravují tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s odpadními nebo srážkovými vodami,

  4. používat jen takové zařízení, popřípadě způsob při zacházení se závadnými látkami, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod,

  5. nejméně jednou za 6 měsíců kontrolovat sklady a skládky a nejméně jednou za 5 let, pokud není technickou normou nebo výrobcem stanovena lhůta kratší, zkoušet těsnosti potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu a v případě zjištění nedostatků bezodkladně provádět jejich včasné opravy; sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod,

  6. vybudovat a provozovat odpovídající kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek,

  7. zajistit, aby nově budované stavby byly zajištěny proti nežádoucímu úniku těchto látek při hašení požáru.

5.1 Požadavky na čistírenské BPS

Zpracovávají kaly z čistíren odpadních vod a jsou organickou součástí čistíren odpadních vod. Na těchto technologiích byly zaznamenány problémy s pachovými látkami pouze při manipulaci s digestátem, která není předmětem tohoto metodického pokynu.

5.2 Požadavky na zemědělské BPS

Na rozdíl od ostatních BPS mají výrazně nižší emise pachových látek při zpracování surovin i ve výsledném fermentačního zbytku.

Doba fermentace (velikost fermentačních prostor) musí být navržena individuálně, musí být projektantem odůvodněna, zejména s ohledem na to, jaký substrát bude zpracováván, viz přílohu 1 a 2.

Provozovatel BPS musí zajistit dostatečnou velikost zásobníků na fermentační zbytek (minimálně 4 měsíce), pokud ho používá pro vlastní potřebu. Tyto nádrže není nutné zakrývat.

5.3 Požadavky na ostatní BPS

Nakládání s odpady zpracovávanými na těchto BPS bude řízeno vyhláškou o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady zpracovanou odborem odpadů MŽP na základě zmocnění v zákoně o odpadech č. 185/2001 Sb.

Vzhledem k tomu, že hygienizace může být zdrojem zápachu, musí probíhat v uzavřeném prostoru se zabezpečením proti úniku pachových látek.

Podobně příjem suroviny/odpadů a manipulace s nimi musí být zabezpečeny proti úniku pachových látek. Na provoze musí být zavřené zásobníky se surovinou/odpadem (např. uzavřené jímky, použité nepropustné fólie) a uzavřené nádrže pro přípravu vstupních surovin/odpadů apod.

U těchto typů BPS je vyšší předpoklad emisí pachových látek z fermentačního zbytku. Proto by měly být nádrže na digestát uzavřeny, nebo jinak ošetřeny v návaznosti na umístění zdroje.

BPS musí disponovat dostatečnou velikost zásobníků na fermentační zbytek (min. 4 měsíce).

Na místo provozu BPS je vhodné umístit vybavení k čištění, popř. dezinfekci vozidel a kontejnerů.

6. POŽADAVKY NA PROVOZ BPS

Provozovatel je povinen provozovat zařízení v souladu s projektovou dokumentací (viz kapitolu 3 "Požadavky na projektovou dokumentaci“) a souladu s provozním řádem zařízení.

Pro anaerobní digesci odpadů ve všech typech zařízení s očekávaným hygienizovaným výstupem musí být dodržena minimální teplota 55 °C zpracovávaného bioodpadu udržovaná nejméně po dobu 24 hodin bez přerušení a celková doba procesu anaerobní digesce nesmí být kratší než 30 dnů. Kratší doba zdržení (nejméně 20 dnů) je povolena pouze u zařízení, u kterých došlo k ověření stability rekultivačního digestátu dle ČSN EN ISO 11734 "Jakost vod - Hodnocení úplné anaerobní biologické rozložitelnosti organických látek kalem z anaerobní stabilizace - Metoda stanovení produkce bioplynu“. Požadavek dodržení minimální teploty se nevyžaduje, jsou-li zpracovávaným bioodpadem pouze rostlinné tkáně. V případě provozní teploty v reaktoru nižší než 55 °C nebo kratší doby expozice náplně reaktoru touto teplotou je třeba, aby byl:

  1. bioodpad předupraven při teplotě 70 °C po dobu 1 hodiny, nebo

  2. rekultivační digestát následně upraven při teplotě 70 °C po dobu 1 hodiny, nebo

  3. rekultivační digestát kompostován.

Podrobný popis opatření pro omezení rizika obtěžování zápachem musí být vždy součástí provozního řádu zařízení. V případě použití předúprav za použití technologie chlazení páry ze sterilizace v autoklávu je nezbytně nutné eliminovat únik nezkondenzované páry ze sterilizace, který obsahuje významné emise pachových látek do ovzduší.

Pro správné provozování bioplynové stanice je nutno znát přesnou sestavu surovin/odpadů a jejich případnou sezonní proměnlivost. Správné zadání sestavy surovin/odpadů je uvedeno jako příkladový vzor v následující tab. 1.

Tabulka: Požadavky na sledování složení surovin/odpadů a povinné hodnoty sledování procesu při výrobě bioplynu

 
Vstupní surovina denní dávka obsah sušiny *) Obsah org.suš *) denní dávka sušiny
[t/den] [% hm.] [% hm.suš] [kg/den]

Pro hodnocení výtěžnosti bioplynu je nezbytně nutné zadat vlhkost, resp. obsahy sušiny a organické sušiny u každého uvažovaného materiálu

Změny skladby (druhu) vstupních surovin/odpadů mohou být provedeny pouze v souladu s provozním řádem. Důvodem je dlouhá doba adaptace biologického procesu na nové složení substrátu a z toho plynoucí technologické problémy s udržením systému v rovnovážném stavu a potenciální riziko emisí pachových látek.

V návrhu skladby vstupních surovin/odpadů je vhodné uvažovat zimní a letní provoz, během nichž se bude skladba suroviny vzájemně lišit (nebude k dispozici čerstvý "zelený“ substrát).

Změna suroviny nebo složení odpadů v rozporu z provozním řádem, potažmo s projektovou dokumentací podléhá povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší v souladu s § 17 odst. 2 písm. f) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.

Požadavky na provoz musí obsahovat pravidelnou kontrolu rizikových částí provozu. Z toho plyne mimo jiné povinnost vést provozní záznamy minimálně v rozsahu tab. 1, a další záznamy technologických parametrů, které jsou potřebné pro správné řízení provozu BPS, zejména: teplota, pH, provozní hodiny BPS, odstávky, opravy, havarijní stavy, apod.

V provozních záznamech je mimo jiné povinné sledovat údaje o příjmu či dávkování suroviny/odpadů: čas, množství, původce, resp. způsob dopravy.

6.1 Požadavky na manipulaci/nakládání se surovinou/odpady

Veškerá manipulace se surovinami/odpady a fermentačním zbytkem musí být zabezpečena proti úniku pachových látek.

Pro dopravu a manipulaci se vstupními materiály v zakrytých kontejnerech, cisternách apod. jsou používána pouze jednoúčelová vozidla pro nečistou část provozu, která jsou řádně označená.

Je řádně vedená a archivovaná evidence o použitých VŽP - obchodní dokumenty, apod.

Manipulační plochy a prostory se surovinou/odpady musí být u technologií "ostatních BPS“ v uzavřených prostorách s čištěním odsávaného vzduchu od emisí pachových látek. Vstupní materiály (suroviny/odpady) jsou skladovány na zpevněných plochách zabezpečených proti úniku škodlivin do podzemních vod.

Pro technologie zpracovávající VŽP je nutná sterilizace vstupních surovin/odpadů dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002. Provoz sterilizace je významným zdrojem pachových látek. Tuto technologii je bezpodmínečně nutné provozovat v uzavřených halách s účinným odloučením a čištěním emisí pachových látek. Podmínky pro skladování vstupních (surovin/odpadů) opět v případě VŽP stanoví Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 a jeho dodatky.

Z hygienizace vstupních surovin/odpadů a při zpracování zbytků z kuchyní a živočišných odpadů musí být zajištěna eliminace pachových emisí. Kondenzáty brýdových par vzniklých při hygienizaci je nutné odstranit na vlastní BPS či ČOV, tak že budou ochlazeny a svedeny do technologie.

Doprava a manipulace se vstupními materiály se provádí v zakrytých kontejnerech, cisternách apod. (neplatí pro zemědělské BPS).

V případě použití VŽP je nutné dodržovat podmínky stanovené Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, zpracovat systém HACCP a provádět mikrobiologické rozbory.

6.2 Požadavky na manipulaci s fermentačním zbytkem

Manipulace s kapalným fermentačním zbytkem může být prováděna pouze v uzavřeném systému, například v cisternách.

U BPS nezemědělského typu je nutné zakrytí zásobních nádrží na fermentační zbytek. Kapacita nádrží musí odpovídat

Partneři


Nahrávám...
Nahrávám...