3.3.3.6
Metodický pokyn odboru odpadů ke stanovení ekotoxicity
odpadů
Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů
1. Předmluva
Ministerstvo životního prostředí, vědomo si požadavku na dosažení
co nejvyšší shodnosti postupů používaných při stanovení ekotoxicity odpadů,
vydává tento metodický pokyn. Jeho vydáním končí platnost Metodického návodu ke
stanovení ekotoxicity odpadů, který byl zveřejněn ve Zpravodaji MŽP, číslo 12,
v prosinci 1998 a vycházel z právní úpravy v souladu se zákonem č. 125/1997
Sb., o odpadech.
V metodickém pokynu jsou zohledněny a ujasněny požadavky
vycházející z ustanovení § 6 a zvláště z ustanovení přílohy č. 3 vyhlášky
Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví č. 376/2001 Sb.,
o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, a dále z ustanovení přílohy
č. 5 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech
nakládání s odpady, vydaných k provedení zákona č. 185/2001 Sb., o
odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Ustanovení citovaných příloh vyhlášek se na dosud platný
metodický návod odkazuje. Jelikož stanovení ekotoxicity odpadů ve smyslu
citovaných vyhlášek představuje speciální postup zjištění a hodnocení, který
není v České republice jako celek normalizován, byl v roce 1998 vypracován
Metodický návod, který již není plně v souladu s účinnou právní úpravou a je
proto nahrazován tímto metodickým pokynem.
2. Úvod
Předmětem metodického pokynu je postup pro stanovení a hodnocení
ekotoxicity odpadů jako ukazatele tříd vyluhovatelnosti v souladu s požadavky
vyhlášky č. 383/2001 Sb. /4/ a ekotoxicity jako nebezpečné vlastnosti
H14 Ekotoxicita v souladu s požadavky vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/. Cílem metodického pokynu je sjednocení postupu tak, aby bylo dosaženo co
nejvyšší míry srovnatelnosti výsledků v jednotlivých laboratořích a tím i co
nejvyšší objektivnosti těchto výsledků pro posuzování odpadů ve smyslu výše
uváděných vyhlášek.
Stanovení ekotoxicity je prováděno jednotnými metodami na
předepsaných organismech (příloha č. 1 a č. 3 k vyhlášce č. 376/2001 Sb
/2/):
-
Poecilia reticulata nebo Brachydanio rerio (doba
působení 96 hod),
-
Daphnia magna (doba působení 48 hod),
-
Raphidocellis subcapitata (Selenastrum capricornutum) nebo Scenedesmus subspicatus (doba působení 72 hod),
-
Sinapis alba (semeno) (doba působení 72 hod).
Výsledky zkoušek jsou využitelné jak pro zařazení odpadu do tříd
vyluhovatelnosti, tak pro hodnocení nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita.
2.1 Oblast použití
Metodický pokyn je určen pracovníkům správních úřadů, pracovníkům
laboratoří, osobám pověřeným k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a
rovněž osobám, jejichž pracovní náplň a rozhodování je ovlivňováno ustanoveními
zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.
Postup určený tímto Metodickým pokynem platí pro stanovení
ekotoxicity odpadů na základě výsledků zkoušek akutní toxicity jejich vodných
výluhů na určených zkušebních organismech. Toto stanovení v laboratorních
podmínkách modeluje účinky odpadů při jejich kontaktu s vodou, kde dochází k
uvolňování rozpustných složek odpadů, které ovlivňují organismy nacházející se
ve vodním prostředí. Jedná se o uzanční postup, který může vést k výsledkům
lišícím se od reálné skutečnosti. Vodný výluh zkoušeného odpadu se připraví dle
Metodického pokynu k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů zveřejněného ve Věstníku
MŽP, ročník XII, částka 12, prosinec 2002 /16/.
Využití pokynu je doporučeno zejména při:
-
stanovení tříd vyluhovatelnosti k posuzování odpadů z hlediska
naplnění kritérií stanovených pro jejich odstraňování uložením na skládky
odpadů nebo pro jejich využívání do rekultivační vrstvy skládek nebo umístěním
do podzemních prostor a na povrch terénu v souladu s požadavky vyhlášky č.
383/2001 Sb. /4/,
-
hodnocení nebezpečné vlastnosti odpadů H14 Ekotoxicita v
souladu s požadavky vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/.
Metodický pokyn lze přiměřeně využívat pro zjišťování nebezpečné
vlastnosti H14 Ekotoxicita i u odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky
všech skupin v souladu s přílohou č. 8 k vyhlášce č. 383/2001 Sb. /4/, zejména pro:
Metodický pokyn není možné využívat pro zjišťování ekotoxicity
odpadů, z nichž nelze odebrat reprezentativní vzorek pro přípravu vodného
výluhu a odpadů, z nichž nelze připravit vodný výluh (např. gelující
látky).
Pro hodnocení nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita se kapalný
odpad, pokud jeho základní složkou je voda, považuje za výluh připravený k
ekotoxikologickému testování. Při hodnocení kapalného odpadu musí být využívána
kritéria stanovená pro odpady (nikoliv pro odpadní vody). V případě, že se
nebezpečná vlastnost H14 Ekotoxicita posuzuje u kalu, který uvolňuje kapalnou
fázi, zkouší a hodnotí se postupem stanoveným pro hodnocení nebezpečných
vlastností kapalná i pevná fáze samostatně. Pro vyloučení nebezpečné vlastnosti
u dotčeného odpadu je nutné vyloučit nebezpečnou vlastnost u kapalné i pevné
fáze.
V případě, že kapalný odpad obsahuje jinou kapalinu, než je voda,
postupuje se v souladu s požadavky zvláštního předpisu (zákona č. 157/1998
Sb. /6/).
V případě pochybností o možnosti odebrat reprezentativní vzorek
odpadu pro přípravu výluhu ke stanovení ekotoxicity, rozhodne o této
skutečnosti osoba oprávněná k odběru vzorků odpadů vždy ve spolupráci s
příslušnou laboratoří.
Pokud není možno použít postup pro přípravu výluhu v souladu s
metodickým pokynem k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů /16/, může postup
přípravy výluhu (pro hodnocení nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita) stanovit
příslušná laboratoř ve spolupráci s pověřenou osobou. Tyto skutečnosti musí být
uvedeny v Protokolu o zkoušce.
2.2 Použité podklady
2.2.1 Související právní předpisy
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů. /1/
Vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva
zdravotnictví č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.
/2/
Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb.,
kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a
států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování
souhlasu k vývozu, dovozua tranzitu odpadů (Katalog odpadů). /3/
Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o
podrobnostech nakládání s odpady. /4/
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů
(vodní zákon). /5/
Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických
přípravcích, ve znění pozdějších předpisů. /6/
2.2.2 Související technické normy
Mimo normy citované v souvisejících právních předpisech jde
zejména o normy
2.2.3 Ostatní
Metodický pokyn k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů. Věstník MŽP,
ročník XII, částka 12, prosinec 2002. /16/
Metodický návod ke stanovení ekotoxicity odpadů. Zpravodaj MŽP,
číslo 12, prosinec 1998. /17/
Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí Vzorkování
odpadů. Věstník MŽP, ročník XI, částka 5, květen 2001. /18/
Máchová, J., Svobodová, Z., Vykusová, B.: Ekotoxikologické
hodnocení výluhů tuhých průmyslových odpadů. Výzkumný ústav rybářský a
hydrobiologický, Vodňany, 1994. /19/
2.3 Seznam použitých zkratek
2.4 Termíny a definice
Termíny a jejich definice používané pro účely tohoto metodického
pokynu jsou převážně převzaty ze souvisejících právních předpisů a technických
norem. Pro potřeby metodického pokynu jsou některé z nich blíže vysvětleny.
Ekotoxicita - vlastnost odpadu, představující akutní či
pozdní nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí. Jde o ukazatel
sloužící k zařazení odpadu do třídy vyluhovatelnosti podle vyhlášky č.
383/2001 Sb. /4/ a k hodnocení nebezpečné vlastnosti odpadu H14 Ekotoxicita
ve smyslu vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/.
Vodný výluh odpadu - roztok, který je připraven ze vzorku
odpadu dle stanoveného postupu vyluhování odpadů ve vodě; roztok získaný
postupem podle metodického pokynu k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů /16/ nebo
kapalný odpad na bázi vody, použitý ke stanovení ekotoxicity odpadu.
Výluhové třídy - třídy vyluhovatelnosti odpadů vodou, tj.
množiny limitních hodnot ukazatelů vybraných chemických látek (škodlivin)
uvolněných do prvního vodného výluhu. Limitní hodnoty představují nejvyšší
přípustné hodnoty koncentrací těchto látek pro jednotlivé třídy
vyluhovatelnosti. Výjimku tvoří ukazatel "ekotoxicita" - blíže viz kapitola 4
tohoto metodického pokynu.
Voda - destilovaná, demineralizovaná nebo deionizovaná voda
odpovídající 3. stupni jakosti podle ČSN ISO 3696 /9/. Použití demineralizované
vody se vylučuje v případě, že se k její přípravě používá lokální zdroj vody,
kde není zaručena jakost vody po stránce mikrobiologické. Voda nesmí obsahovat
chlor ani jiné toxické látky (stopové koncentrace kovů, pesticidů, amoniaku
apod.).
Ředicí voda - normalizovaným postupem připravený roztok
solí ve vodě /13/, /14/, /15/.
Vodný výluh (testovaný ) roztok) - vodný výluh odpadu obohacený zásobními
roztoky a v případě potřeby ředěný ředicí vodou na zvolenou koncentraci,
připravený pro testy ekotoxicity.
Testovací organismus - organismus, který je za konstantních
podmínek, určených jednotlivými metodikami testů akutní toxicity a inhibice
růstu, vystaven působení vodného výluhu.
Úvodní test - test sloužící pro odhad ekotoxicity neředěného
vodného výluhu (testovaného roztoku) na testovací organismus.
Předběžný test - test sloužící k vyhledání intervalu koncentrací
ředěného vodného výluhu (testovaného roztoku) pro provedení základního testu
ekotoxicity.
Základní test - test sloužící ke stanovení hodnoty LC (EC, IC)
50.
Ověřovací test - ověřuje, že neředěný vodný výluh (testovaný
roztok) nevykazuje toxické účinky na předepsaných testovacích organismech.
Kontrola - testování organismů v prostředí ředicí vody bez přídavku vodného
výluhu odpadu za stejných podmínek, jako probíhá test (úvodní, předběžný,
základní, ověřovací), pro nějž je kontrola využívána.
Mortalita - toxický účinek vodného výluhu (testovaného
roztoku), který se projeví smrtí testovacího organismu.
Inhibice pohyblivosti (imobilizace) - toxický účinek
vodného výluhu (testovaného roztoku), který se projeví neschopností
prostorového pohybu testovacího organismu specifikovaného normou ČSN EN ISO
6341 /13/.
Inhibice růstu - toxický účinek vodného výluhu (testovaného
roztoku), který se projeví snížením hodnot parametrů, specifikovaných normou
ČSN EN 28692 /14/, či metodikou uvedenou v příloze č. 1 tohoto pokynu, ve
srovnání s kontrolou.
Stimulace růstu - toxický účinek vodného výluhu
(testovaného roztoku), který se projeví zvýšením hodnot parametrů,
specifikovaných normou ČSN EN 28692 /14/, či metodikou uvedenou v příloze č. 1
tohoto pokynu, ve srovnání s kontrolou.
Pevný odpad - odpad, který si jako celek a nebo jako jeho
jednotlivé části (např. pevný sypký odpad) uchovává svůj tvar a objem za
normálních atmosférických podmínek.
Kapalný odpad - odpad ve skupenství kapalném, který za
normálních atmosférických podmínek po umístění do nádoby vytvoří hladinu a po
opuštění nádoby si nezachová tvar nádoby (přičemž nejde o pevný sypký
odpad).
Kal - směs kapalin a pevných částic (směs kapalných a
pevných odpadů oddělených z různých typů kapalin jako výsledek přírodních nebo
umělých procesů). V případě pochybností, zda kal sedimentací uvolňuje kapalnou
fázi, se postupuje podle následujícího návodu: Kal se umístí do skleněné
válcovité nádoby o průměru větším než 30 mm (např. odměrný válec) tak, že jeho
vrstva v nádobě je vyšší než 10 cm. Nádoba se ponechá stát otevřená při teplotě
okolí 5 - 25 °C a tlaku odpovídajícím atmosférickému tlaku po dobu jedné
hodiny. Pokud za popsaných podmínek dojde k vizuálně sledovatelnému oddělení
kapalné a pevné fáze v nádobě, je kal považován za odpad, který sedimentací
uvolňuje kapalnou fázi.
Pověřená osoba - právnická osoba nebo fyzická osoba
pověřená MŽP nebo MZ k hodnocení příslušných nebezpečných vlastností odpadů.
Pověřená osoba je osobou oprávněnou k odběru vzorků odpadu pro hodnocení jejich
nebezpečných vlastností (viz § 5, odst. 4 vyhlášky č. 376/2001 Sb.
/2/).
Osoba oprávněná k odběru vzorků odpadů
-
odstraňovaných uložením na skládky odpadů a/nebo využívaných
při rekultivaci skládek nebo umístěním do podzemních prostor a na povrch terénu
- osoba, která splňuje požadavek přílohy č. 4 k vyhlášce č. 383/2001 Sb.
/4/, je osobou proškolenou a přezkoušenou k odběru vzorků odpadů,
-
pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů - osoba, která
splňuje požadavek § 5, odst. 4 vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/, je osobou,
která absolvovala školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, jehož
náplň schválilo MŽP nebo MZ.
3. Postup stanovení ekotoxicity odpadů
3.1 Princip postupu
Ekotoxicita se stanovuje pomocí testů akutní toxicity, kterým je
podroben vodný výluh (testovaný roztok). Testy se provádějí podle schématu
uvedeného v příloze č. 3 tohoto pokynu na zástupcích ryb, zooplanktonu,
fytoplanktonu a vyšších rostlin, uvedených v definici nebezpečné vlastnosti H14
Ekotoxicita v příloze č. 1 vyhláškyč. 376/2001 Sb. /2/. Testované
organismy reprezentují důležité články ekosystémů s možnou rozdílnou citlivostí
k různým látkám obsaženým v odpadu a uvolněným do vodného výluhu odpadu. Pro
stanovení ekotoxicity jsou rozhodující výsledky testu nejcitlivěji reagujícího
organismu.
Testy akutní toxicity se provádějí podle aktuálně platných ČSN
Jakost vod, uvedených v bodě 7 přílohy č. 3 k vyhlášce č. 376/2001 Sb.
/2/ (ČSN EN ISO 6341 /13/, ČSN EN 28692 /14/, ČSN EN ISO 7346-2 /15/). Pro
semena Sinapis alba tento pokyn uvádí v příloze č. 1 zvláštní
postup stanovení.
3.2 Odběr, úprava a uchovávání vzorků
Odběr a úprava vzorků odpadů se řídí zásadami uvedenými v
metodickém pokynu ke vzorkování odpadů /18/ a v metodickém pokynu k hodnocení
vyluhovatelnosti odpadů /16/. Z důvodu větší časové náročnosti
ekotoxikologických testů a potřeby uchovávání vzorků pro případné ověření
výsledků stanovení ekotoxicity se prodlužuje doba jejich skladování na dobu
nezbytně nutnou pro možné opakování testů. Vzorky se uchovávají v těsně
uzavřených nádobách, v temnu, při teplotě do 4 °C.
3.3 Příprava vodného výluhu odpadu pro testy
ekotoxicity
Vodný výluh odpadu se připraví ve shodě s přílohou č. 4
vyhlášky č. 383/2001 Sb. /4/ a s postupem uvedeným v metodického pokynu k
hodnocení vyluhovatelnosti odpadů /16/. Z důvodu možné nestálosti složení
vodného výluhu odpadu v delším časovém období se pro testy ekotoxicity připraví
vždy jen takové jeho množství, které bude spotřebováno. Pro nové či opakované
testy se připravuje vždy čerstvý vodný výluh odpadu.
K loužení odpadu se používá destilovaná voda. Pro vyloučení
možného negativního vlivu nízkého osmotického tlaku destilované vody na
testovací organismy je nutné před zahájením testů potřebné množství vodného
výluhu odpadu obohatit solemi pomocí zásobních roztoků.
Při přípravě ředicí vody pro testy na jednotlivých testovacích
organismech se do vody dávkuje stejné množství zásobních roztoků stejným
postupem, jak je popsáno pro úpravu vodného výluhu odpadu pro testy na
jednotlivých testovacích organismech.
3.3.1 Úprava vodného výluhu odpadu pro testy na akvarijních
rybách, perloočkách a semenech
Pro přípravu vodného výluhu (testovaného roztoku) se používají
následující zásobní roztoky solí, jejichž konečné koncentrace odpovídají
požadavkům ČSN EN ISO 7346-2 /15/ a ČSN EN ISO 6341 /13/:
Vodný výluh odpadu se uvedenými čtyřmi zásobními roztoky obohacuje
následujícím způsobem. Odměrná nádoba potřebného objemu se částečně naplní
vodným výluhem odpadu, poté se do ní dávkuje po 2,5 ml každého z výše uvedených
zásobních roztoků na 1 litr požadovaného objemu vodného výluhu (testovaného
roztoku) a na tento požadovaný objem se nádoba doplní vodným výluhem odpadu.
Vodný výluh (testovaný roztok) je třeba před každým použitím důkladně
protřepat, aby byla zaručena jeho homogenita.
3.3.2 Úprava vodného výluhu odpadu pro test na zelených
řasách
Pro úpravu vodného výluhu odpadu se používají následující zásobní
roztoky solí, jejichž konečné koncentrace odpovídají požadavkům ČSN EN 28692
/14/:
Zásobní roztok č. 1 - živiny (navážky na l litr zásobního
roztoku):
Zásobní roztok č. 2 - Fe-EDTA (navážky na l litr zásobního
roztoku):
Zásobní roztok č. 3 - stopové prvky (navážky na l litr
zásobního roztoku):
Zásobní roztok č. 4 - NaHCO3 (navážka na l litr
zásobního roztoku):
Navážky chemikálií pro jednotlivé zásobní roztoky se rozpustí ve
vodě a roztoky se doplní do 1 litru vodou. Zásobní roztoky č. 1 - 3 se
sterilizují membránovou filtrací (průměr pórů 0,2 m) nebo v autoklávu (120 °C,
15 min.). Roztok č. 4 se nesterilizuje v autoklávu, ale pouze filtrací přes
membránový filtr. Po sterilizaci se roztoky skladují ve tmě při teplotě 4
°C.
Vodný výluh odpadu se obohacuje uvedenými čtyřmi zásobními roztoky
následujícím způsobem. Odměrná nádoba potřebného objemu se částečně naplní
vodným výluhem odpadu, poté se do ní dávkuje 10 ml zásobního roztoku č. 1 a po
1 ml zásobních roztoků č. 2, 3, a 4 na 1 litr požadovaného objemu vodného
výluhu (testovaného roztoku) a na tento požadovaný objem se nádoba doplní
vodným výluhem odpadu. Vodný výluh (testovaný roztok) je třeba před každým
použitím důkladně protřepat, aby byla zaručena jeho homogenita.
3.4 Metodiky testů ekotoxicity
Testy ekotoxicity vodného výluhu (testovaného roztoku) se
provádějí na všech testovacích organismech postupem, jak je znázorněn na
obrázek 1: Postupový diagram testů ekotoxicity.
Obrázek 1: Postupový diagram testů ekotoxicity
Testy ekotoxicity se zahajují úvodním testem. Úvodnímu testu je
vystaven testovaný roztok připravený z neředěného vodného výluhu odpadu. Do
testu se nasazují organismy v počtech, odpovídajících požadavkům pro předběžné
testy daným metodikami pro jednotlivé testovací organismy. Ověřovací testy se
provádějí s nejméně trojnásobným množstvím organismů proti počtům organismů
požadovaným při základních testech.
Projeví-li se v průběhu úvodního testu toxický účinek pro ≥ 50 %
testovacích organismů, provede se předběžný test s využitím vhodně zvolené
škály koncentrací vodného výluhu. Za vhodně zvolenou koncentrační řadu vodného
výluhu pro předběžný test se považuje řada zahrnující koncentrace s toxickým
účinkem pro 0 - 100 % testovaných organismů. Základní…
