4.2.4.4
Politika druhotných surovin České republiky
Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů.
Samostatná část Surovinové politiky České republiky
ZÁKLADNÍ VIZE POLITIKY DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR:
PŘEMĚNA ODPADŮ NA ZDROJE
Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracováním nové Surovinové politiky České republiky reaguje na hospodářský vývoj v Evropě i ve světě a též na zveřejnění evropské surovinové strategie Raw Materials Initiative a základního strategického dokumentu EU Evropa 2020 - Evropa účinněji využívající zdroje. V této souvislosti je do Surovinové politiky ČR nově zařazena samostatná část – Politika druhotných surovin ČR, věnovaná druhotným zdrojům, kterými jsou materiálově a energeticky využitelné druhotné suroviny přinášející významné materiálové a energetické úspory pro hospodářství ČR.
NahoruÚvod
Nerostné i druhotné suroviny tvoří základní vstupy pro ekonomiku každé země a ovlivňují tak velmi výrazně její konkurenceschopnost v podmínkách rychle se měnící globální soutěže mezi jednotlivými světovými regiony. Evropské země a zejména Česká republika jsou teritoriem s dlouholetou průmyslovou tradicí. Přestože v posledním období dochází k přesunu některých výrob zejména na asijský kontinent, jsou nerostné i druhotné suroviny potřebné k rozvoji evropských zemí, neboť patří stále mezi jejich nejvýznamnější spotřebitele. V této souvislosti mnohé členské státy Evropské unie přehodnocují své dosavadní surovinové strategie. Nově je největší důraz kladen na zabezpečení dostatku surovin pro surovinovou a energetickou bezpečnost, aktivní surovinovou diplomacii, maximální možnou míru šetrného a hospodárného využívání domácích (evropských) zdrojů s důrazem na podporu recyklace a vyšší využívání druhotných zdrojů. Cílem je snížení vysoké dovozní závislosti členských států i EU jako celku a postupné snižování tlaku na využívání primárních nerostných zdrojů podporou materiálově i energeticky úsporných technologií a vytváření příznivých podmínek pro zpracování výrobků po ukončení jejich životnosti na druhotné suroviny.
Politika druhotných surovin ČR je v souladu s evropskou surovinovou strategií Raw Materials Initiative a cíle zde stanovené reagují na významný strategický dokument Evropa 2020 - Evropa účinněji využívající zdroje. Rozvoj podpory průmyslu druhotných surovin je vyvolán jednak stále se zvyšujícími cenami primárních zdrojů a zejména tím, že jejich využívání přináší významné materiálové a energetické úspory.
Dokument je zpracováván s ambicí vytvořit koherentní strategii pro období následujících 20 let, která stanoví strategické cíle pro získávání, zpracování a využívání druhotných surovin z domácích i zahraničních zdrojů (tj. dovážených výrobků). Vzhledem k dynamickému vývoji trhu s druhotnými surovinami bude Politika druhotných surovin ČR dle potřeby průběžně aktualizována a nejméně každých 5 let bude provedeno vyhodnocení plnění stanovených opatření.
Politika druhotných surovin ČR je prvním dokumentem České republiky, který vytváří strategický rámec pro efektivní využívání druhotných surovin. Podrobné rozpracování na krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření pro jednotlivé komodity druhotných surovin bude řešit Akční plán na podporu zvyšování soběstačnosti České republiky v surovinových zdrojích. Akční plán bude podle potřeby, v souvislosti s vývojem situace v oblasti druhotných surovin v tuzemsku i zahraničí, aktualizován, tzn. stanoveny nové úkoly vedoucí k naplnění stanovených cílů a opatření.
NahoruVýznam druhotných surovin
Průmysl druhotných surovin patří v České republice historicky mezi tradiční obory hospodářství. Vzhledem k nedostatečné surovinové základně České republiky (dále "ČR") tvoří druhotné suroviny významnou část surovinové základny pro všechna odvětví průmyslové výroby v ČR. Druhotné suroviny šetří zdroje primárních surovin zejména rudy, kamene, písků, dřevní hmoty, ropy apod., které rovnocenně nahrazují, a zároveň usnadňují technologické procesy (např. šrot ve vsázce nebo skleněné střepy ve sklářském kmeni usnadňují tavicí procesy). Zdroji druhotných surovin jsou vedlejší produkty výroby, nezpracované vytěžené suroviny, výrobky s ukončenou životností a využitelné odpady, které po úpravě splňují požadavky vstupní suroviny pro další výrobní procesy. Jejich úprava na kvalitu vstupní suroviny pro další výrobu je v mnoha případech úspornější než získávání vstupních surovin z primárních zdrojů. Významným přínosem druhotných surovin je snížení energetické a materiálové náročnosti ve všech výrobních odvětvích. Jejich potřeba stále vzrůstá úměrně se zvyšujícími se environmentálními požadavky na průmysl. Druhotné suroviny snižují emise z průmyslové činnosti a tím následně i imise. Podílí se na snižování objemu těžby primárních surovin. Jejich využíváním se uzavírá tok zdrojů, ve kterém vydobytá primární surovina prochází, prostřednictvím výrobků a opětovným přepracováním na stejné nebo jiné výrobky, mnoha životními cykly. Součástí toku zdrojů je i využití energetického potenciálu surovin a výrobků, které již nelze dále efektivně materiálově využít.
Podle údajů ze statistik největších společností světa a jediné celosvětové nevládní organizace pro hospodaření s druhotnými surovinami Bureau of International Recycling (BIR) se sídlem v Bruselu (Bureau of International Recycling (BIR) má více než 800 členů a 39 národních federací ze 70 zemí světa. Česká republika je v této organizaci zastoupena národním profesním svazem SPDS-APOREKO (Svaz průmyslu druhotných surovin ČR)), se ve světě ročně v průměru využívá 530 mil. tun železného a ocelového šrotu. Při celkové produkci 1 412 mil. tun železa a oceli to představuje pouze 38 % podílu druhotných surovin na výrobě oceli, na rozdíl od Evropy, kde tento podíl dosahuje hodnoty 54,5 %. Rovněž při výrobě neželezných (barevných) kovů tvoří druhotné suroviny významný podíl u mědi 40 %, olova 35 %, zinku 30 %, hliníku 33 %. Z 394 milionů tun vyrobeného papíru a lepenky je více než 50 % vyrobeno ze sběrového papíru. V mnoha zemích světa dosahuje recyklace skla až 80 % z celkové produkce. Zejména obalové sklo tvoří z celkové výroby skla více než 60 %. Ročně se ve světě vyrábí cca 100 milionů tun výrobků z plastických hmot, jejich následné využití jako druhotných surovin činí v průměru 22 %. Historicky nejstarší využívanou komoditou jsou textilie, celkem 95 % ze sebraných textilií má další využití, z toho polovinu tvoří vytříděné oděvy opětovně použité nejčastěji formou second-handu a další polovina je recyklována. Průmysl druhotných surovin využívá ročně 700 – 800 milionů tun druhotných surovin (tj. více jak 40 % všech v průmyslu využívaných materiálů) s ročním obratem cca 170 bilionů dolarů. Zaměstnává více než 2 miliony pracovníků (tato statisticky doložená hodnota je pravděpodobně v reálné praxi ještě vyšší) (Zdroj dat: Organizace Bureau of International Recycling (2010)).
Rozvoj hospodářství představuje zvýšenou spotřebu surovin a inovace zároveň i poptávku po nových netradičních surovinách. Tím se rozšiřuje okruh využitelných zdrojů druhotných surovin. Jedná se zejména o zbytky pryže a použité pneumatiky (využitelné k výrobě gumových krytin, protihlukových bariér a jako podkladový materiál při výstavbě dopravních cest – silnic i kolejových tratí, při výrobě cementu jako energetická surovina zároveň poskytuje železo do slínku atd.), odpadní elektrická a elektronická zařízení (jsou cenným zdrojem barevných kovů a zejména drahých a vzácných kovů), vozidla s ukončenou životností (demontáží se získají díly přímo použitelné pro opravy či k repasování, plasty, sklo a řada různých druhů kovů obdobně jako u elektrozařízení). Dalšími významnými komoditami, z hlediska vznikajícího množství, jsou stavební a demoliční materiály (po úpravě se využívají jako stavební materiál při budování infrastruktury, k zásypům produktovodů ad.), vedlejší energetické produkty (vstupní surovina pro výrobu řady stavebních výrobků, materiál pro sanaci území po ukončení těžby apod.). Dále použité oleje (zejména úprava na topné oleje, v menším objemu po přidání aditiv využity k původnímu účelu), vytříděné složky komunálního odpadu, zejména papír, plasty, sklo, kovy, které jsou upraveny na kvalitu vstupní suroviny pro další výrobu, a zcela novou komoditou jsou produkty nanotechnologií (využití nespotřebovaných substancí a použitých produktů je předmětem vědy a výzkumu).
V současné době působí v ČR na trhu druhotných surovin cca 1500 subjektů (s 1 - 600 pracovníky). Z uvedeného počtu subjektů představuje zhruba 30 firem rozhodující podíl na trhu. Celkově je v oboru cca 400 společností (akciových společností, veřejně prospěšných společností, komanditních společností a společností s ručením omezeným) a cca 1 100 soukromých podnikatelů (z nichž je cca 1 000 subjektů s počtem do 5 pracovníků).
Sběr, výkup, úprava a prodej kovových a nekovových druhotných surovin v ČR představuje roční hodnotu cca 40 - 50 mld. Kč, v oboru pracuje cca 20 - 30 tis. zaměstnanců. Ročně je upraveno více jak 3,5 mil. tun železného šrotu, 120 tis. tun neželezných kovů, více jak 800 tis. tun sběrového papíru, 140 tis. tun skleněných střepů, více jak 130 tis. tun plastů, recyklován je sběrový textil a další komodity (Současný stav o hospodaření s druhotnými surovinami v ČR (2011), údaje poskytnuty Svazem průmyslu druhotných surovin (SDPS APOREKO) na základě dat členských organizací.).
Česká republika zaujímá v oblasti získávání, úpravy a využívání druhotných surovin trvale významné postavení mezi vyspělými státy Evropy. Dokladem je skutečnost, že po vstupu ČR do EU nebylo nutné významně měnit či přizpůsobovat podmínky hospodaření s druhotnými surovinami zásadám na trhu EU (v některých oblastech byl národní systém propracovanější, jednodušší a efektivnější, a to díky využití zkušeností, neboť aktivity v této oblasti se datují již od 30. let minulého století).
Český trh s druhotnými surovinami je v rámci mezinárodního obchodu plně integrální, z čehož plynou často významné změny v odbytu a cenách. Závislost na mezinárodní konjunkturální situaci je pro český obchod u jednotlivých komodit druhotných surovin významná. Je to především z toho důvodu, že tuzemský zpracovatelský průmysl není schopen veškerou nabídku tuzemských recyklačních firem absorbovat. Trh se železným šrotem a sběrovým papírem je výrazně proexportní. U sběrového papíru se koeficient využití v českém papírenském průmyslu již několik let pohybuje okolo více jak 40 %. Poměr mezi vývozem a dovozem je cca 6 : 1. Podobný stav je také u železného šrotu, kde při tuzemské nabídce téměř 3,5 mil. tun je exportováno cca 2 mil. tun, s poměrem vývozu a dovozu 3 : 1.
Proexportní zaměření českého obchodu s druhotnými surovinami je sice efektivním řešením přebytků na tuzemském trhu, ale zároveň to znamená vystavit se i zahraničním obchodním podmínkám, kdy konjunkturu často následuje odbytový propad se všemi ekonomickými důsledky.
NahoruPojem "druhotná surovina"
Za druhotnou surovinu jsou historicky považovány materiály, suroviny, výrobky, odpady, které po úpravě mají kvalitu vstupní suroviny a společně s primárními surovinami vstupují do výroby. Právními předpisy ČR bylo v období od roku 1948 (Vládní nařízení č. 88/1949 Sb., o sběru a odbytu sběrných surovin. Sběrnými surovinami podle tohoto nařízení byly: odpadová ocel a zlomková litina (železný odpad), odpad a zůstatky obecných kovů, starý a odpadový papír, hadry, odstřižky a textilní odpad, kožešinový odpad, upotřebené čisticí hadry, čisticí vlna a bavlna, skleněné střepy, odpady tvrdé a měkké gumy všeho druhu, upotřebený celluloid, igelit nebo upotřebené podobné hmoty, sádrové střepy, korkový odpad, odpad z usní, kosti a rohovina, kožky, surové kůže, peří, žíně, štětiny a srst, zvířecí žlázy a orgány.) až do roku 1997 vytvořeno pro využívání druhotných surovin příznivé prostředí. V prvním zákoně o odpadech č. 238/1991 Sb. byla v § 2 mezi základními pojmy uvedena i definice druhotné suroviny. Následné novelizace této právní normy postupně zatěžovaly využívání druhotných surovin administrativními opatřeními, až byl nakonec v roce 2000 pojem druhotná surovina ze zákona vyjmut.
Obecně je za druhotnou surovinu považována látka či předmět, které přestaly být odpadem nebo se odpadem nikdy nestaly (tzn. vedlejší produkty) (V souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech § 3 odst. 5 a § 3 odst. 6.) a vstupují do dalšího procesu výroby či využití, s látkou či předmětem se běžně obchoduje a existují její technické charakteristiky jako např. technické a oborové normy, obchodní zvyklosti apod., které umožňují látku či předmět jednoznačně popsat pro potřeby obchodu či technologického procesu. Při jejím využití musí být zajištěna ochrana životního prostředí a zdraví lidí. Tato skutečnost je řešena i na úrovni EU, a to formou zahájení procesu stanovení základních kritérií pro vybrané komodity, podle kterých se určí, kdy odpad přestává být odpadem.
Pojem druhotná surovina je uveden v řadě právních předpisů EU i ČR (příloha 1 a 3) a je stále častěji frekventován v řadě strategických dokumentů EU i ČR, přestože definice druhotné suroviny není stanovena. S tím souvisí i dosavadní deficit statistických dat o druhotných surovinách, který je již postupně řešen sběrem dat zajišťovaným Českým statistickým úřadem (ČSÚ). Program statistických zjišťování je každý rok zveřejňován na internetových stránkách ČSÚ. Od roku 2011 je součástí výkazu ODP5-01 též příloha - výkaz o produkci druhotných surovin. Pro potřeby tohoto výkazu se druhotnou surovinou rozumí materiály mající níže uvedený charakter:
- vedlejší produkty;
- upravené odpady, které přestaly být odpadem poté, co splnily podmínky a kritéria, pokud jsou stanovena (neodpad);
- materiály získané z výrobků podléhajících zpětnému odběru (dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech) a z dalších výrobků, využitelné pro další zpracování;
- nespotřebované vstupní suroviny a materiály předávané k novému využití.
Podrobná specifikace výše citovaných charakteristik je uvedena v příloze 2.
NahoruVýchodiska Politiky druhotných surovin ČR
Tak jako Politika nerostných surovin ČR je úzce provázána se Státní energetickou koncepcí (tj. v oblasti energetických zdrojů), tak je nezbytné propojit Politiku druhotných surovin v oblasti neenergetických surovin s průmyslovou či hospodářskou politikou. Politika druhotných surovin ČR bude vytvářet pro jednotlivá průmyslová odvětví podmínky pro efektivní využívání materiálové základny, jejíž stále významnější část tvoří druhotné suroviny. ČR se aktivně zapojila do přípravy nové průmyslové politiky EU při plném vědomí absence takovéto strategie na národní úrovni, a to vzhledem k preferenci postupu stanoveného Strategií mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 až 2020. Podpora konkurenceschopnosti průmyslu je v ČR zajišťována samostatnými, především nepřímými nástroji, více korespondujícími s prosazovaným liberálním přístupem (zjednodušování podnikatelského prostředí, snižování administrativní náročnosti podnikání a omezování nadměrné regulace, zajišťování rovné hospodářské soutěže, podpora vývoje a inovací, vytváření příznivých podmínek pro malé a střední podniky, standardizace atp.).
Na evropské úrovni jsou iniciativy v oblasti průmyslové politiky stále intenzivnější, a to vzhledem k potřebě zajištění konkurenceschopnosti Evropy. S ohledem na nedostatek zdrojů a závislost jednotlivých zemí na dovozu surovin si mnohá průmyslová odvětví stanovila cíl snížit využívání zdrojů za účelem úspory výrobních nákladů, a tím udržovat konkurenceschopnost. EU a politické iniciativy se snaží vést evropskou ekonomiku směrem k větší účinnosti ve využívání zdrojů a tím i environmentální udržitelnosti. Evropská komise uvedla mezi nejdůležitějšími iniciativami od roku 2012 tyto:
- Přezkum udržitelné spotřeby a výroby - udržitelné průmyslové politiky
- Tematická strategie pro recyklaci odpadů
- Eco-inovace, Akční plán.
Společným cílem uvedených iniciativ je úspora energetických i neenergetických zdrojů ve výrobě. Druhotné suroviny jsou jedním z hlavních směrů řešení.
Vláda ČR s odkazem na uvedené iniciativy EU přijala usnesení vlády ze dne 16. listopadu 2009 č. 1398 o Opatřeních k řešení aktuálních problémů trhu s druhotnými surovinami, kterým uložila ministru průmyslu a obchodu zpracovat ve spolupráci s ministrem životního prostředí a vládě předložit návrh postupu institucionálního zabezpečení problematiky druhotných surovin a odpadů na národní úrovni.
V roce 2011 následovalo další usnesení vlády č. 172 ze dne 9. března 2011 o návrhu postupu institucionálního zabezpečení problematiky druhotných surovin na národní úrovni a o zřízení Rady vlády pro energetickou a surovinovou strategii České republiky. Tímto usnesením vláda uložila ministru průmyslu a obchodu předložit vládě strategický analytický dokument pro oblast využívání druhotných surovin jako součást Surovinové politiky České republiky.
Programové prohlášení vlády
Zpracováním Politiky druhotných surovin plní MPO úkoly stanovené v Programovém prohlášení vlády ČR ze dne 4. 8. 2010, neboť zpracování materiálu probíhalo v období 2011-2012. Výňatek z tohoto Programového prohlášení vlády týkající se oblasti surovin:
"K dosažení cílů v ochraně životního prostředí a klimatu, efektivní výroby a využití energie a nerostných surovin vláda připraví základní strategické dokumenty. Navzájem provázány budou nová politika ochrany životního prostředí, politika ochrany klimatu, státní energetická koncepce a nová surovinová politika, včetně státní lesnické koncepce a ochrany zemědělského půdního fondu. Bude zajištěna přiměřená surovinová a energetická bezpečnost ČR a vyvážený energetický mix. Ke snížení zatížení životního prostředí bude podporováno zavádění nejlepších dostupných technik. Vláda bude podporovat efektivní využití nerostných i druhotných surovin". Programové prohlášení vlády ze dne 2. 8. 2013 tuto oblast nemění a je obecně zahrnuta do Průmyslové politiky viz výňatek z Programového prohlášení vlády: "Vláda vychází z toho, že je naším národním zájmem rozvíjet efektivní průmysl, schopný inovací a úspěchů na světovém trhu. To je velmi stručně obsah průmyslové politiky naší vlády".
Dalšími zdroji pro východiska Politiky druhotných surovin jsou platné právní předpisy ČR (příloha 6), a sdělení, směrnice a dokumenty EU související s oblastí druhotných surovin (příloha 7). Mezi zdroje patří i výstupy ze dvou pracovních orgánů ustavených na národní úrovni zabývajících se oblastí druhotných surovin, kterými jsou Pracovní skupina pro druhotné suroviny ustavená při Radě vlády pro energetickou a surovinovou strategii ČR (jejímiž členy jsou zástupci resortů, Poslanecké sněmovny, podnikatelské sféry, samosprávy, vědecké a akademické obce) a Rada pro druhotné suroviny a odpady, která je poradním orgánem Pracovního týmu pro hospodářskou politiku Rady hospodářské a sociální dohody. Jedná se o tripartitní orgán složený ze zástupců státní správy, odborů a zaměstnavatelů i podnikatelských svazů a asociací.
NahoruVazby Politiky druhotných surovin ČR na dokumenty Evropské unie
1) Sdělení Komise EVROPA 2020
Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, ze dne 3. března 2010 Evropa 2020 stanoví vizi evropského sociálně tržního hospodářství pro 21. století. Evropa musí jednat mimo jiné i v oblasti účinného využívání zdrojů v celé ekonomice a měla by odstranit překážky v klíčových síťových infrastrukturách, což podpoří konkurenceschopnost evropského průmyslu. Cílem je snaha oddělit růst od využívání energie a stát se hospodářstvím, které by bylo méně náročné na zdroje, což Evropě poskytne nejen konkurenční výhodu, ale také sníží její závislost na zahraničních zdrojích surovin.
2) Sdělení Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů "Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace: Konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu", ze dne 28. října 2010.
Členským státům se sděluje, že vstřícný přístup k průmyslové politice přivede hospodářství EU na cestu dynamického růstu posílením jeho konkurenceschopnosti, nastolením růstu a vytvářením pracovních míst a umožní přechod na nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje. Ve středu zájmu ambiciózního strategického rámce pro novou politiku v oblasti konkurenceschopnosti průmyslu musí být konkurenceschopnost a udržitelnost evropského průmyslu. Zejména se jedná o politiky, které mají přímý dopad na náklady, cenu a inovativní konkurenceschopnost průmyslu a jednotlivých odvětví, jako je politika standardizace a inovací, nebo odvětvové politiky, zaměřené např. na výkonnost jednotlivých odvětví v oblasti inovací. Zároveň je nezbytné zvážit, jaké účinky budou mít na konkurenceschopnost průmyslu ostatní politické iniciativy, jako například dopravní politika, energetická politika, politika životního prostředí nebo sociální politika, politika ochrany spotřebitelů, politika jednotného trhu a obchodní politika. Tyto klíčové otázky mohou mít důležitý dopad na náklady, ceny a inovační konkurenceschopnost průmyslu.
3) Zpráva Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o tematické strategii pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci, ze dne 19. ledna 2011
Ve zprávě jsou definovány klíčové činnosti vedoucí k modernizaci stávajícího právního rámce, např. zavádění přístupu životního cyklu do odpadové politiky, předcházení vzniku odpadů, rozvoj norem pro recyklaci, která nabízí nové hospodářské příležitosti. Je nezbytné napomoci rozvoji trhů s druhotnými surovinami a posílit jejich nabídku v EU, čímž dojde ke zlepšení využívání zdrojů v hospodářství Evropské unie. Je zapotřebí prozkoumat nové tržní mechanismy a zejména ekonomické pobídky, které by upřednostňovaly druhotné suroviny, a to způsobem, který by zvažoval významný potenciál recyklace ke snížení emisí skleníkových plynů.
4) Sdělení Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů "Evropa účinněji využívající zdroje – stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020", ze dne 26. ledna 2011
Členským státům se sděluje, že se bude zpracovávat strategie, která z EU učiní "cyklické hospodářství" založené na společnosti, jež recykluje, snižuje produkci odpadů a využívá odpadů jako zdroje. Jako jeden z příkladů synergie je uvedeno zvyšování míry recyklace, čímž se zmenší tlak na poptávku po primárních surovinách.
5) Sdělení Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů "Řešení výzev v oblasti komoditních trhů a v oblasti surovin", ze dne 2. února 2011
Je potřeba jednoznačně právně stanovit, kdy lze znovu zpracovaný odpad překlasifikovat na produkt. Podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic, připravuje Komise kritéria vymezující, kdy odpad přestává být odpadem, pro určité toky odpadů (pro železný, ocelový a hliníkový šrot) již byla vydána. Stejně tak pokračuje práce na pravidlech pro měď, využitelný papír a směsné sklo, připravují se i plasty a další odpadové komodity. Byl vydán Metodický pokyn kontaktních subjektů č. 9 o přeshraniční přepravě ojetých a vyřazených vozidel, který byl schválen v červnu 2011 a je platný od 1. září 2011. Pokud jde o tok odpadu z elektrických a elektronických zařízení, Komise navrhla ambiciózní nový cíl pro sběr, kterým by členské státy zajistily, že 85 % tohoto toku by bylo k dispozici pro využití cenných surovin. Komise dále navrhuje mimo jiné podporovat výzkumné a pilotní akce v oblasti účinnosti zdrojů a ekonomické pobídky pro systémy recyklace a záloh.
6) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů "Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje", ze dne 20. září 2011
Plán vymezuje přeměnu evropského hospodářství v hospodářství udržitelné do roku 2050. Nastiňuje dosažení růstu založeného na účinném využívání zdrojů. Konkurenceschopnost a růst má vycházet z využívání menšího objemu zdrojů, produkce a spotřeby zboží, vytváření podnikatelských příležitostí i nových pracovních míst v oborech recyklace, lepšího designu výrobků a nahrazování materiálů. Důraz je kladen na spolupráci odvětví průmyslu a oboru životního prostředí. Celosvětově rostoucí poptávka zvyšuje tlak na životní prostředí a podněcuje hospodářskou soutěž o získání zdrojů. S klíčovými přírodními zdroji (suroviny, kovy, energie, biologická rozmanitost a voda) je nakládáno jako s nevyčerpatelnými - udržitelné. Plán zdůrazňuje význam účinnějšího řízení přírodních zdrojů, na nichž závisí hospodářství jednotlivých států. Je jedním z průlomových opatření k vyššímu využívání druhotných zdrojů (tj. surovin vytěžených – znovu získaných z výrobků, které ukončily svůj životní cyklus). Primární zdroje jsou pro Evropu stále méně dostupné a jejich ceny stále vzrůstají. Zmiňuje se cyklické hospodářství, které by se mělo stát hlavní prioritou při plnění cíle "Přeměna odpadu na zdroje" a dílčího cíle "Do roku 2020 se s odpadem začne nakládat jako se zdrojem."
7) Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Zajištění surovin pro budoucí prosperitu Evropy, Návrh evropského inovačního partnerství v oblasti surovin, ze dne 29. února 2012
Sdělení poukazuje na postupné snižování významu Evropy jako dodavatele surovin a na její rostoucí závislost na jejich dovozu. Jako podstata řešení tohoto problému jsou akcentovány inovace, které doposud nebyly v oblasti surovin plně využity. Za účelem rychlejšího a účinnějšího dosažení cílů (v tomto případě zajištění dostatku surovin) je třeba propojit činnost veřejných a soukromých subjektů, a to na úrovni regionální, národní i na úrovni EU – v oblasti inovací, výzkumu a vývoje v oblasti surovin. Z tohoto důvodu se navrhuje vytvoření tzv. evropského inovačního partnerství v oblasti surovin zaměřené na suroviny neenergetické a nezemědělské a rovněž na tzv. suroviny kritické (tj. antimon, beryllium, fluorit, galium, germanium, grafit, indium, kobalt, kovy platinové skupiny, magnesium, niob, tantal, vzácné zeminy a wolfram). Cíl do roku 2020 je snížit závislost na dovozu těchto surovin. Inovace zajistí bezpečnost a udržitelnost dodávek primárních a druhotných surovin a zabrání plýtvání klíčovými surovinami během celého jejich životního cyklu. Důraz bude kladen na inovace ve fázi těžby, zpracování, recyklace surovin a také nahrazování nedostatkových surovin.
8) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. května 2012 o Evropě účinněji využívající zdroje č. 2011/2068 (INI)
Dokument obsahuje východiska směřující k postupnému zefektivnění využívání zdrojů, spočívající např. v sestavení evropských Akčních plánů v oblasti účinného využívání zdrojů, odstranění překážek bránících fungování evropského trhu v oblasti recyklace a opětovného využití materiálů a podporu zvýšení poptávky po recyklovaných materiálech a vedlejších produktech. K tomu bude zapotřebí posílit výzkum a technologické inovace s cílem přechodu na hospodářství účinně využívající zdroje. Zároveň se navrhuje rozšíření oblasti působnosti směrnice o ekodesignu na další výrobky, která stanoví požadavky celkové účinnosti využívání zdrojů a vlastností výrobků, včetně obsahu recyklovaného materiálu a jeho opětovné použitelnosti. Cílem je podpoření trhů v oblasti recyklace. Jedním z významných podpůrných bodů je výzva, aby do roku 2014 byl předložen návrh na všeobecný zákaz skládkování odpadů, a do konce desetiletí také postupný zákaz spalování recyklovatelného a kompostovatelného odpadu.
9) Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu, Aktualizace sdělení o průmyslové politice COM(2012) 582 final, ze dne 10. října 2012
Sdělení poukazuje na potřebu přijmout opatření za účelem dalšího rozvoje trhů EU pro recyklaci odpadů a přechodu na hospodářství "uzavřené smyčky". Nové evropské normy pro odstupňování jakosti recyklovaných materiálů (např. kovů, dřeva a textilií) by rovněž podpořily rozvoj trhu. Je nutně zapotřebí dalších demonstračních projektů pro technologie recyklace, demontáže a třídění odpadu pro zvláštní použití, jako je pilotní projekt RECAP zaměřený na lepší recyklaci smíšených plastů. Inovativní technologie pro nakládání s odpady a zdroji by rovněž mohly být podporovány prostřednictvím výměny osvědčených postupů. Fond soudržnosti, strukturální fondy a jiné systémy veřejného financování a pobídek a cenové signály by mohly ve stále větší míře podporovat recyklaci, obnovu a opětovné použití výrobků místo jejich spalování.
10) Strategický implementační plán pro oblast nerostných surovin - Strategic Implementation Plan, přijatý Komisí EU dne 25. září 2013
Dokument zveřejnila řídící skupina na vysoké úrovni pro Evropské inovační partnerství (EIP). Strategický implementační plán ("SIP") představuje návrhy, jak zajistit udržitelné dodávky nerostných surovin pro evropské hospodářství a učinit Evropu světovým vůdcem v oblasti těžby, zpracování, recyklace a nahrazování nerostných surovin do roku 2020. Cíle SIP mimo jiné zahrnují spuštění 10 pilotních projektů na podporu technologií pro výrobu primárních a druhotných surovin, nalezení náhražek za využití nejméně tří vzácných surovin, a zároveň vytvoření lepších rámcových podmínek pro těžbu nerostných surovin v Evropě. V rámci otevřené konzultace mohou zúčastněné strany vyjádřit svůj konkrétní záměr, jak hodlají přispívat k naplnění plánu.
NahoruVazby Politiky druhotných surovin na ostatní strategické dokumenty ČR
1) Bezpečnostní strategie České republiky 2011 (usnesení vlády č. 665 ze dne 8. září 2011)
Bezpečnostní strategie ČR je základním dokumentem bezpečnostní politiky ČR, na který navazují dílčí strategie a koncepce. Naplňování strategických zájmů napomáhá ochraně životních zájmů. Zároveň slouží k zajištění společenského rozvoje a prosperity ČR. Ke strategickým zájmům ČR patří mimo jiné zajištění energetické, surovinové a potravinové bezpečnosti ČR a adekvátní úrovně strategických rezerv. Rostoucí závislost na dostupnosti přírodních zdrojů vede k intenzivnější globální soutěži v zajištění přístupu ke strategickým surovinám a energiím. V souvislosti s hrozbou přerušení dodávek strategických surovin nebo energie je prioritou vlády vytvářet předpoklady pro diverzifikované dodávky strategických surovin a v domácím prostředí pak předpoklady pro stabilní dodávky elektrické energie a pro tvorbu strategických rezerv státu. Za účelem zajištění energetické a surovinové bezpečnosti ČR zajišťuje maximální možnou diverzifikaci zdrojových teritorií a přepravní infrastruktury dovážených strategických surovin s důrazem na uchování tranzitního postavení ČR, přednostně a efektivně využívá domácích surovinových zdrojů, včetně vytváření prostoru pro jejich vyhledávání a územní ochranu, s cílem nepřipustit nepříznivé vychýlení domácího energetického mixu ve prospěch surovin, na jejichž dovozu je ČR závislá nebo jejichž využívání je neekonomické a nekonkurenceschopné, a udržuje rezervy strategických komodit, jejichž primárními zdroji ČR nedisponuje nebo disponuje v omezené míře.
2) Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020 (usnesení vlády č. 713 ze dne 27. září 2011)
Mezinárodní konkurenceschopnost ČR bude v budoucnu závislá na schopnosti státu zajistit dostatek surovin pro svoji průmyslovou výrobu v době, kdy vybrané primární suroviny začínají být (nebo již jsou) nedostatkové. Jedním z nových zdrojů dlouhodobého růstu a prosperity ČR musí být podnikavost, využívající znalosti k tvorbě inovací. Je třeba stimulovat doposud velmi omezenou poptávku po inovacích v domácím podnikovém sektoru. Základem je obava, aby se role českých firem stále více neomezovala pouze na pozici subdodavatelů bez kontaktů s koncovými trhy či s inovacemi.
3) Státní energetická koncepce České republiky (usnesení vlády č. 803 ze dne 8. listopadu 2012)
Státní energetická koncepce ČR je strategickým dokumentem vyjadřujícím vizi a cíle státu v energetickém hospodářství v dlouhodobém výhledu v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje, včetně ochrany životního prostředí, sloužícím i pro vypracování územních energetických koncepcí. Je výrazem odpovědnosti státu za vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie a pro její efektivní využívání při zachování ekonomicky oprávněných a přitom přijatelných nákladů způsobem, který je v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Tato koncepce má rovněž dát jasný signál pro podporu a rozvoj technického školství a pro podporu inovací a nových trendů v hospodářství ČR, např. ve směru dalšího směřování energetického strojírenství, které má v ČR dlouhodobou tradici. Předpokladem pro naplnění cílů energetické politiky státu je vytvoření a provozování funkčního a efektivního trhu energií s reálnou konkurencí, který neumožní monopolistické chování energetických společností a jehož výsledkem bude dostupnost všech zdrojů energie na trhu s přiměřenou cenou, a tím následně i zajištění odpovídající míry energetické bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že dokument řeší i druhotné energetické zdroje a energetika produkuje vedlejší energetické produkty (objemově významná druhotná surovina), je Politika druhotných surovin ČR s tímto strategickým dokumentem provázána.
4) Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky (usnesení vlády č. 729 ze dne 8. června 2009)
Se sílící globalizací dochází k růstu konkurence na světových trzích a aplikace nových poznatků zůstane stěžejním předpokladem trvale udržitelné konkurenční výhody. Národní politika výzkumu, vývoje a inovací je základním strategickým dokumentem pro rozvoj společnosti založené na tvorbě a využívání znalostí, což významnou měrou přispěje k růstu hospodářské úrovně a kvality života společnosti. Stanovené priority a cíle musí být reflektovány v dalších koncepčních a politických dokumentech vytvořených pro rozvoj dílčích oblastí. Při její realizaci je však také důležitá zásadní návaznost a koordinace s průmyslovou politikou a dalšími oborovými koncepcemi. Podpora výzkumu a vývoje inovativních technologií je jedním z aspektů udržení a zvyšování mezinárodní konkurenceschopnosti ČR. S tím právě úzce souvisí i vývoj nových technologií k úpravě, zpracování a využívání druhotných surovin.
5) Národní inovační strategie České republiky (usnesení vlády č. 714 ze dne 27. září 2011)
Dokument vychází z doporučení evropského strategického dokumentu EU, podpořit v členských státech inovační aktivity založené na znalostech, excelentním základním i aplikovaném výzkumu, kvalitním vzdělávání a výchově odborníků, kteří budou pracovat nejen ve sféře základního a aplikovaného výzkumu při vytváření nových znalostí, ale také v inovačních aktivitách prováděných průmyslem, v sektoru služeb a ve společenské oblasti.
6) Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky (usnesení vlády č. 37 ze dne 11. ledna 2010)
Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR je zastřešujícím dokumentem pro tvorbu dalších materiálů koncepčního charakteru (sektorových politik či akčních programů). Je důležitým východiskem pro strategické rozhodování v rámci jednotlivých resortů i pro meziresortní spolupráci a spolupráci se zájmovými skupinami. Využívání druhotných surovin znamená mimo jiné i mírnění tlaků na těžbu primárních surovin, tvorbu pracovních míst a celkově přispívá k udržitelnosti v hospodářské a sociální oblasti.
7) Plán odpadového hospodářství České republiky, včetně závazné části vydané nařízením vlády č. 197/2003 Sb. (platnost pro období 2003 – 2014)
Plán odpadového hospodářství ČR stanovuje v souladu s principy udržitelného rozvoje cíle a opatření pro nakládání s odpady na území ČR. Vzhledem ke skutečnosti, že odpady jsou rovněž významným zdrojem druhotných surovin, jsou cíle a opatření v Plánu odpadového hospodářství ČR pro Politiku druhotných surovin významné a bude nutné tuto oblast v nově připravovaném Plánu odpadového hospodářství ČR pro období 2013 – 2022 promítnout a s Politikou druhotných surovin propojit.
8) Státní politika životního prostředí České republiky 2012 - 2020 (usnesení vlády č. 6 ze dne 9. ledna 2013)
Státní politika životního prostředí ČR vymezuje plán na realizaci efektivní ochrany životního prostředí v ČR. Jejím hlavním cílem je zajistit zdravé a kvalitní životní prostředí pro občany, výrazně přispět k efektivnímu využívání veškerých zdrojů a minimalizovat negativní dopady na životní prostředí, včetně dopadů přesahujících hranice státu, a přispět tak k zlepšování kvality života v Evropě i celosvětově. Jednou ze základních zásad Státní politiky životního prostředí je i hospodaření se zdroji a udržitelná spotřeba. Udržitelný rozvoj je postaven na vyváženém užívání všech zdrojů (přírodní, ekonomické, sociální a lidské). Tlaky na neúměrné čerpání zdrojů rostou s globálním ekonomickým rozvojem jako negativní důsledky globalizace. Je tedy nezbytné maximálně hospodárně využívat neobnovitelné zdroje a maximálně efektivně využívat zdroje druhotné.
9) Strategie regionálního rozvoje České republiky na období 2014 – 2020 (usnesení vlády č. 344 ze dne 15. 5. 2013)
Strategie regionálního rozvoje ČR je nástrojem realizace regionální politiky a koordinace působení ostatních veřejných politik na regionální rozvoj. V této Strategii je z hlediska Politiky druhotných surovin ČR významná priorita 6 "Ochrana a udržitelné využívání zdrojů…
