4.5.1
Příčiny vzniku recyklační společnosti a její formování
Ing. Bohumil Beneš
V průběhu posledních desetiletí se výrazně zvýšilo celosvětové napětí mezi přírodními zdroji a tempem jejich čerpání. Napětí výrazně roste i ve vztazích mezi úrovní ekonomické efektivností materiálové spotřeby a dopadem materiálových toků na životní prostředí.
NahoruSvětová těžba přírodních zdrojů
Světová těžba přírodních zdrojů zahrnující nerosty, kovy, paliva, biomasu vzrostla ze 40 mld. tun v roce 1980 na 55 mld tun v roce 2002 s výhledem na 82 mld. tun v roce 2020. Velká část surovin nezbytně důležitých pro hi-tech výrobu, včetně elektronického průmyslu se těží jen v několika málo zemích. Například Čína těží 97% všech prvků vzácných zemin, nezbytných pro výrobu elektronických zařízení a čínská vláda uplatnila restriktivní politiku na export. Trvale také narůstá světová spotřeba energetických surovin (uhlí, ropa, zemní plyn), při čemž dochází k mezinárodním konfliktům pramenících z jejich omezené dostupnosti. Zatímco chudé a vynořující se ekonomiky suroviny především těží a vyvážejí, na straně průmyslově vyspělých zemí převládá výrazně jejich dovoz a spotřeba.
Celosvětová těžba přírodních zdrojů v členění dle materiálových skupin a uskupení států
Problémy a konflikty spojené se získáváním přírodních zdrojů a obchodování s nimi na mezinárodních trzích se staly předmětem jednání OSN již na konferenci v Havaně v roce 1947-1948, kde byly formulovány základní principy regulačních opatření v tzv. Havanské chartě. Následně byla tato problematika projednávána i na Valném shromáždění v roce 1974, avšak ani tato jednání nepřinesla uspokojivé řešení. Pokrok v moderních hi-tech technologiích a výrobcích kladl stále důrazněji požadavky na nové komodity surovin (prvky vzácných zemin, kritické suroviny apod.). Chyběly také věrohodné údaje o rozložení zásob přírodních zdrojů, jejich kvalitě a čerpání.
Výraznějšího posunu v získávání mezinárodně srovnatelných ekonomických a ekologických údajů spojených s těžbou a využíváním přírodních zdrojů pro hospodářské účely bylo na úrovní OSN dosaženo teprve přijetím základů integrovaného systému environmentálního a ekonomického účetnictví nejprve v roce 1993 (SEEA-1993) a následně v roce 2003 (SEEA-2003) a 2005 (SEEA-2005). Součástí tohoto rozsáhlého procesu bylo i vypracování a postupné zpřesňování Systému environmentálně-ekonomického účtů pro materiálové toky (SEEA-MFA) v působnosti statistické divize OSN ve spolupráci s dalšími institucemi. Významnou roli v tomto procesu dluhodobě sehrává London Group on Environmental Accounting, která je vlastně široce mezinárodně zastoupeným (včetně Eurostatu) a respektovaným poradním orgánem Statistické divize OSN. V listopadu 2013 se v Londýně uskutečnilo již 19. zasedání tohoto významného orgánu.
Nezbytnost řádného mezinárodního přístupu k hospodaření s přírodními zdroji byla v tomto období systematicky prosazována řadou vyspělých zemí a posílila své místo i v jednáních OSN. Mezi státy, které mezi prvními zpracovaly a předaly své mezinárodně srovnatelné účty materiálových toků, patřily již v roce 1997 Japonsko, SRN, USA a Holandsko.
Svoje výrazné místo našla tato tématika i na jednáních Světového fóra o zdrojích (WRF 2009 a následně i v roce 2011, 2012 a 2013). Na nich byl také uceleně identifikován stav a výhled v oblasti kritických surovin. Podle syntetické zprávy o měření materiálových toků a produktivity zdrojů využívalo několik států informace o materiálových tocích i ke stanovení politických cílů v oblasti odpadového hospodářství a recyklace.
České republiky se otázky dostupnosti zdrojů a řádného nakládání s nimi v celém výrobně-spotřebním cyklu plně dotýkají. Převážná část domácích přírodních zdrojů kovů i některých dalších komodit důležitých pro průmyslové využití byla již na přelomu století v ČR vyčerpána a výhledová závislost na dovozu a využívání druhotných zdrojů tak výrazně narostla.
NahoruMetodický rámec analýz, účtů a popisu materiálových toků
Při sledování materiálových toků je v makroúrovni nahlíženo na společnost jako na živý organismus, který ke svému životu čerpá vstupy (input) ze životního prostředí a průchodem ekonomickým prostředím pak produkuje výstupy (output), tj. výrobky, odpady, emise znečišťujících látek do ovzduší, vody a půdy, jejichž část negativně ovlivňuje životní prostředí.
Metodickým otázkám sledování, hodnocení a řízení materiálových toků se dlouhodobě věnuje ve svých aktivitách i OECD. V dubnu 2004 bylo přijato Doporučení Rady k materiálovým tokům a produktivitě zdrojů. Doporučení byla pro členské státy (tedy i ČR) konkrétní a závazná. V roce 2008 bylo toto doporučení Rady dále zpřesněno.
K základním složkám materiálových toků mezi životním prostředím a ekonomickým prostředím jsou zahrnovány především:
vstupy
-
domácí těžba (domestic extraction),
-
nevyužitá domácí těžba (unused domestic extraction), t. j např. odtěžené a nevyužité nadloží z povrchové těžby uhlí,
-
dovoz (import),
-
nepřímé toky spojené s dovozem (indirect flows associated to import),
výstupy
-
výstupy do životního prostředí (emise do ovzuší a vody, odstraněné odpady, rozptýlené toky),
-
nevyužitá domácí těžba,
-
vývoz (export),
-
nepřímé toky spojené s vývozem.
Část materiálů je přitom po určité časové období přechodně akumulována ve formě fyzických zásob (net additional stock - NAS) jako součást ekonomického prostředí (např. budovy, železnice, silnice, dopravní prostředky, spotřební předměty). Tyto zásoby se po určité době přeměňují na toky odpadní.
Přímý materiálový vstup (direct material imput – DMI) měří vstup používaných materiálů v hospodářství, tj. všechny materiály, které mají ekonomickou hodnotu a jsou používány pro výrobu a spotřebu.
Domácí materiálová spotřeba (domestic material consumption – DMC) měří celkové množství materiálů přímo spotřebovaných v hospodářství. Je kalkulována jako DMI minus vývoz.
Vztáhneme-li vstupní indikátory materiálových toků vyjádřené v hmotnostních jednotkách k finančním agregátům národních účtů jako je hrubý domácí produkt (HDP) měříme efektivitu ekonomického systému transformovat materiály na ekonomický výstup, potom:
-
materiálová produktivita vyjadřuje podíl HDP/DMI, nebo HDP/DMC,
-
materiálová náročnost vyjadřuje inverzní podíl, tj. DMI/HDP, nebo DMC/HDP
Mezinárodní srovnání ukazují, že zhodnocení materiálových vstupů představuje nízkou úroveň materiálové produktivity ČR.
Soustava účtů a analýz materiálových toků iniciovaná orgány OSN a intenzivně podporovaná i OECD a EU je dle postupného zpřesňování strukturována do několika úrovní, které umožňují sledovat, mezinárodně srovnatelně analyzovat a ovlivňovat chod ekonomiky v úrovni makro, messo i mikrosféry. Statistická komise OSN přijala v roce 2013 implementační strategii pro SEEA. Evropská unie (příp. Eurostat) přijaly na tomto úseku několik manuálů. Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č.691/2011 o evropských environmentálních hospodářských účtech – příloha III byl také upraven i modul pro účty materiálových toků na makroekonomické úrovni (EW-MFA). Řádné fungování tohoto systému na mezinárodní úrovni se však neobejde bez respektování mezinárodně srovnatelného měření a vykazování potřebných údajů na národních úrovních – včetně ČR.
Základní typy analýz a účtů
(dle Measuring Materials Flows and Resource Productivity – OECD/18.Oct.2006)
I. skupina:
II. skupina
